Reakce na homeopatický lék



         Podáním léku práce homeopata nekončí. Po podání léku je předepisující konfrontován s důležitým úkolem : rozhodnout, zdali lék byl správně vybrán. Jeden z otců- zakladatelů homeopatie , americký homeopat z minulého stoleí Constantine Hering formuloval principy, pod jakými dochází k uzdravování. Při tomto uzdravování se objevují symptomy, které se u nemocného již dříve vyskytovaly. Tyto reversní symptomy by měly v zásadě postupovat podle Heringových zákonů.
  1. Zevnitř ven Za nejhlubší vrstvu je považována mysl, pak emoce a pak fysické symptomy. Pokud jde o orgány, tak nejdůležitější je mozek, pak srdce... za méně důležitý orgán je považována kůže.
  2. V obráceném časovém sledu - nejdříve se objevují symptomy nedávno proběhlé a pak se objevují symptomy starší a starší .
  3. Shora dolů - postupně postupují od hlavy přes trup na horní končetiny a pak na dolní končetiny ( třeba u kožních onemocnění).


Příznivé známky

U chronických nemocí je důležitější stav mysli a nálady nemocného, to znamená,
  1. Jestli nemocný zakouší větší stupeň komfortu.
  2. Jestli vzrůstá uklidnění a duševní pohoda.
  3. Jestli má lepší náladu.
Nepříznivé známky
  1. Vzrůstá diskomfort (lze interpretovat jako neklid, sklíčenost, zármutek, nepohoda).
  2. Je v žalostném, bezmocném stavu duše.
  3. Jeho chování, gesta, postoje a činnosti se projevují se vzrůstajícím diskomfortem.
  4. Když se neobjeví žádná změna.
  5. Když přetrvává zhoršení.


         Co se pravděpodobně stane po podání homeopatického léku nemocnému ? Obvykle nastanou 4 možnosti.
  1. Lék nezpůsobí žádnou změnu - obvykle to znamená nesprávný lék, ale může to znamenat, že působení léku je blokováno, např. antidotuje zubní pasta, nebo celková léčba, nebo nemocný nevzal lék dle instrukcí, nebo je lhář či hysterik. Znamená to, že okolnosti způsobu života interferují s léčbou nebo "příležitostná příčina" udržuje stav či nemocný nespolehlivě referuje nebo odhaduje svůj stav.
    1. u akutních případů by podání správného léku mělo mít okamžitý výsledek, jestli tomu tak není, pak změňte lék ( pokud však nebyl výběr potence špatný).
    2. u chronických případů žádná reakce může znamenat, že nemocný pomalu reaguje. Nehledejte další lék a neopakujte původní, dokud si nejste jisti, že nepůsobí!
  2. 2/Lék působí léčebnou změnu a je zlepšení kondice nemocného, sledující zákon směru léčení :
    1. a) stálé rychlé zlepšování bez zhoršení-toto znamená, že
      1. i- lék a potence byla homeopaticky přesná. Často při průměrné vitalitě.
      2. ii- nemoc nebyla hluboce zakořeněna.
    2. b) krátké a prudké zhoršení symptomů, sledované rychlým zlepšením, které je obvykle dlouhého trvání. Toto často znamená, že nemocný má dobrou vitalitu. Mohou se občas vyskytnout abscesy, hnisající žlázy či nachlazení a nemělo by být do nich zasahováno. Strukturální změny nejsou ve vitálních orgánech.
    3. c) zhoršení sledované návratem starých symptomů. Věnujte pozornost těmto starým symptomům, neboť jsou důležité a naznačují, že nemáte do případu zasahovat. Nemocný si je nemusí spontánně pamatovat jako staré symptomy a budete to muset prošetřit. Poznamenejte si ty staré symptomy, neboť mohou formovat základ Vaší příští preskripce, zvláště, jsou li subjektivní.
    4. d) dlouhé zhoršení sledované pomalým zlepšením-znamená, že toto byl patrně vážný případ s nízkou vitalitou, na hranici kurability. Neopakujte lék příliš brzy nebo v příliš vysoké potenci!
    5. e) zhoršení u individuálních symptomů trvá jasně, zatímco nemocný se sám cítí lépe. Často je sledováno starými symptomy, které se objevují v reversním sledu. Jdou li symptomy zvnějšku dovnitř-je to nebezpečné. Jdou li zevnitř ven-je to příznivé.
    6. f) objevují se nové symptomy / ne staré/-jestliže symptomy patří do obrazu léku, pak preskripce byla správná, dovoluje léku působit. Jestliže symptomy nepatří do obrazu léku a ještě případ zdokonalují, pak dovolte působení léku a symptomy si poznamenejte.
  3. 3/Změna je částečně léčebná nebo se zdá léčebná -
    1. a) zlepšení trvá normální dobu, ale objeví se nová skupina symptomů a jestliže je předepsáno na ně, zmizí v normálním čase a objeví se další nová skupina symptomů- tudíž odstraňování skupiny po skupině je neúspěšné k zastavení úpadku nemocného. Toto je vidět zejména u slabých, starých, obtížných případů.
    2. b) prudké zhoršení, zlepšení, které následuje, je velmi krátkého trvání, zvláště byl li podán hluboce působící lék. Pátrejte po miasmatickém bloku. Obtížný případ k léčení.
    3. c) rapidní zlepšení, ale brzy sledované zhoršením. Jestliže jé lék similimem, pak máte velmi obtížný případ. Je třeba hlubokého konstitučního ( nebo miasmatického ) léku, aby bylo umožněno působení indikovaného léku. Jestliže lék pouze koresponduje povrchně, může působit pouze paliativně.
    4. d) fysické symptomy se pomalu zlepšují, ale mentální se zhoršují a nemocný nepociťuje návrat zdraví. Obtížný případ. Musí být antidotován.
    5. e) po patrném zlepšení nabere špatný směr, např. působením léku se vyléčí vřed na noze, ale je to sledováno krvácením z plic. V tomto případě lék pouze koresponduje s částí symptomů obrazu-t. j. vředem a zatlačil situaci hlouběji do důležitějších orgánů. Musí být antidotován.
    6. f) v čase úplné zlepšení symptomů bez zvlášť vnímané úlevy nemocným- to znamená, že vitalita je nízká a nemůže hluboce zasáhnout , aby došlo k vyléčení. Efekt je pouze paliativní.
    7. g) žádné zhoršení u případu se silnou vitalitou. Je pravděpodobné, že lék byl jen částečně podobný a nezasáhl dosti hluboko.
    8. h) žádné zhoršení u případu se slabou vitalitou. Tyto případy nejsou schopny projevit zhoršení. Nemocný by měl být pozorován pro nejmenší možné známky změn.
  4. 4/ Změny vykazují vzestup morbidních elementů, nebo se zdá, že k nim dochází.
    1. a) dlouhodobé zhoršení sledované pomalým úpadkem - to znamená, že nemocný dostal asi příliš vysokou potenci nebo byl lék příliš často opakován a vitalita byla příliš slabá. Často u případů s jasnou patologií.
    2. b) objevují se nové symptomy, jsou důsledkem přirozeného průběhu nemoci. Obvykle to znamená, že lék byl špatně zvolen a nemá vliv na případ.
    3. c) během zhoršení se objeví nové symptomy, které poukazují na "proving" léku. Toto může být důsledkem idiosynkrazie vlastního léku na jednotlivého nemocného ( viz 2f)- nemocný je přecitlivělý a bude vykazovat obrazy všech léků jemu podaných. Obtížní nemocní k léčení.
    4. d) objevují se nové symptomy, nepřísluší ani k léku ani nemoci a nemocný se nezlepšuje- pak lék byl špatný. Jsou li tyto symptomy silné- antidotujte. Nejsou li prudké a silné, podívějte se po správném léku.


    Lze tedy zevšeobecnit
    1. Jestliže mentální a generální příznaky se zlepšují a partikulární příznaky se zhoršují : pak akce léku je léčebná
    2. Jestliže mentální a generální příznaky se zhoršují a partikulární příznaky se zlepšují : pak antidotujte
    3. Jestliže mentální a generální příznaky nejsou zlepšeny a partikulární příznaky se zlepšují: pak hledejte hlubší lék.


         Někteří nemocní nejsou schopni posuzovat změny jejich zdravotního stavu, ale cílené dotazy pomohou posoudit změny. To zdůrazňuje potřebu podrobné anamnesy případu. Jsou nemocní, kteří Vám budou lichotit a říkat to, co si myslí, že byste chtěli slyšet a zase jiní budou mít velké problémy projevit symptomy. Málo nemocných si pamatuje podrobné detaily déle než dva týdny a tak jim poraďte, aby si dělali poznámky, když je nehodláte vyšetřovat často. Řekněte jim, že změny symptomů jsou nejdůležitější.



Na úvodní stránku