Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ni
baliček
zabalený do hedvábného papíru. Nebyl to ledajaký baliček, ale baliček
s krásným spodním prádlem. Odhodil papír a prohlížel si hedvábí
a krajku.
"Toto jsem ji koupil, když jsme byli poprvé v New Yorku. Od té doby
uběhlo
asi 8 nebo 9 roků. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si TO nechat na
zvláštní
příležitost. A teď, myslím, přišla ta chvíle." Přiblížil se
k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl
poslat do pohřebního
ústavu.
Jeho zena právě umřela. Když se ke mne otočil, povídal: "Neschovávej nic
na
zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je
vyjímečný."
Stále
ještě
myslím na jeho slova, neboť změnila můj život. Dnes čtu daleko víc než
předtím, a uklízím daleko méně. Sedím na své terase a pozoruji
přírodu bez toho, abych si všímal buřinu v zahradě. Strávím víc času se
svou
rodinou a se svými přáteli a méně času v práci. Pochopil jsem,
ze život
je
sbírka zkušenosti, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám.
Používám denně svoje křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si
svoje
nové sako, když jdu nakupovat do supermarketu.
Též svoje oblíbené
používám vždy, když mám na to chuť, nenechávám to na svátky. Věty jako
"Jednoho dne..." zmizely z mého slovníku. Když se to vyplatí,chci věci
hned
a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat.Nejsem si celkem jistý,
co
by byla dělala manželka
mého přítele, kdyby byla věděla, že tu už zítra nebude
"Zítra" - slůvko,
které bereme až příliš často na lehkou váhu. Myslím, že by byla byla
zavolala své rodině a blízkým přátelům. Možná i dalším přátelům,aby
se s nimi
udobřila, anebo omluvila za spory. Myšlenka, že by byla ještě šla na
večeři
do čínské restaurace, se mi velice zamlouvá, čína byla totiž její
oblíbené
jídlo.
To jsou ty všechny malé neudělané věci, které by mne velice rušily,
kdybych
věděl, ze jsou moje dny spočteny. Znervózňovalo by mne, kdybych už neměl
vidět přátele, s nimiž jsem se chtěl ještě "jednoho dne" potkat.
Znervózňovalo by mne, kdybych nenapsal dopisy, které jsem chtěl "jednoho
dne"
napsat. Znervózňovalo by mne, kdybych neřekl dost často své milé, jak ji
mám
rád. Nyní už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do
mého
života, neodsouvám a neschovávám na pozdější dobu. Říkám si, že každý
den
je
něco zvláštního... Každý den, každá hodina, každá minuta jsou něco
vyjímečného.
použito jednoho emailu, který byl
odesílán více lidem, původního adresáta neznám
Na úvodní stránku