Čištění zubů se obejde i bez pasty
Nikdy nekončící čištění zubů znamená pro nejednoho majitele ještě vlastního chrupu kolotoč, ze kterého by co nejraději a nejrychleji vystoupil. Současně nechce utrácet tolik peněz za zubní pasty, které paradoxně zkracují potřebnou dobu čištění. "Složení a vlastnosti zubních past ovlivňují účinnost čištění kartáčkem a přispívají také k motivaci pro ústní hygienu. Mohou se však najít i rýpalové, kteří považují investici do zubní pasty za naprosto zbytečnou.
A mají v podstatě pravdu, neboť zubní krém je prakticky postradatelný. Pasta je pouze doplněk, nutný je čas a vhodný kartáček. Relativní zbytečnost zubních past nepopírá ani Zdeněk Broukal, lékař z Výzkumného ústavu stomatologického: "Kvalitní vyčištění zubů bez pasty pouze vodou lze zajistit prodloužením kartáčování, přičemž potřebné fluoridy lze dodat například výplachem ústní vodou." Jedním dechem však tento způsob ústní hygieny uvádí na pravou míru. "Pasta činí čištění zubů a jeho výsledek příjemnějším, o což jde nejvíce. Člověk se má těšit, až si zase zuby vyčistí. Podobně nikdo také neuvažuje o tom, že by se dlouhodobě myl kartáčem a vodou bez mýdla či sprchového gelu a k tomu se kupříkladu natíral octem." Kdo chce čištění zubů dát chutnější podobu, a při tom u něj nestrávit mládí, měl by proto po nějaké té zubní pastě přece jen sáhnout.
Historie zubní pasty
- 5000/3000 př. n. l. - Egypťané používají prášek ze směsi popela z kopyt dobytka, myrty, rozemletých skořápek vajec a pemzy. Prášek se nanášel prsty, které sloužily rovněž k čištění zubů.
- 1000 n. l. - zubní prášek se objevuje v Persii. Vyrábí se z jeleního paroží, pálených hlemýždích ulit a škeblí či z pálené sádry.
- Konec 18. století - v Anglii je v keramických miskách dostupný nejen prášek, ale už i pasta. Mezi nejbohatšími obyvateli se objevují také první kartáčky. Jako přísady slouží prášek z cihel, porcelánu a keramiky.
- 1850 - americký zubní lékař Washington Wentworth Sheffield začíná vyrábět první pastu dnešního typu v tubě.
- Do r. 1939 - do většiny past se přidává mýdlo jako pojidlo, ačkoli nepříznivě ovlivňuje chuť a má i další nepříznivé účinky.
- Po r. 1945 - mýdlo je nahrazeno jinými látkami. Objev příznivých účinků fluoru a jeho sloučenin - zvýšení odolnosti zubní skloviny proti zubnímu kazu.
Pramen: Jihoafrická asociace zubních lékařů (SADA)
Složení past nemusí být hádankou
Jako aktivní látka se v pastách používají přísady s rozdílnými účinky. Magicky znějící formule, objevující se ve složení jednotlivých past, může uživatel díky následujícímu seznamu alespoň částečně rozšifrovat:
- Látky zvyšující odolnost zubní skloviny proti vlivu kyselin: sloučeniny fluoru - fluorid sodný, monofluorfosforečnan sodný, fluorid cinatý, aminfluoridy
- Látky s adstringentním (stahujícím) účinkem: aluminium acetycotartarát (AAT), aluminium chlorhydroxyallantoinát, aluminium dihydroxyallanitoinát, mléčnan hlinitý, mořská sůl, vřídelní sůl, rostlinné extrakty aj.
- Látky s protizánětlivou přísadou: rostlinné extrakty z heřmánku pravého, řepíku lékařského, šalvěje lékařské aj.
- Látky omezující tvorbu plaku: chlorhexidin, triclosan, sanguinarin, esenciální oleje (mentol, tymol, eugenol, eukalyptol), enzymy, kyseliny aj.
- Látky omezující tvorbu zubního kamene: pyrofosfát sodný a draselný, chlorid a citrát zinečnatý aj.
- Látky snižující citlivost zubů: fluoridy, chlorid strontnatý, dusičnan draselný, citronan sodný, hydroxyapatit aj.
Pramen: Výzkumný ústav stomatologický, Praha
Co obsahuje běžná pasta?
73 % voda a rozpouštědla
20 % abraziva (jemné brusné částečky)
2 % pěnidla a ochucovadla
2 % konzervační látky
1,5 % barviva, pojiva a zvláčňovadla
0,24 % sloučeniny fluoru
+ další aktivní látky
PRAMEN: AKADEMIE ZUBNÍHO LÉKAŘSTVÍ (AGD), USA
Autor: Jaroslav Čuban
Psáno 16.6.2000
Na úvodní stránku