Zaplaťpámbu za ty dary
Jednoho dne u vás na vsi kdosi zazvoní. Otevřete dveře... a ústa. Venku stojí černoušek v bederní roušce a nesměle říká asi toto: "Jsem z Mosambiku a přináším vám peníze, které pro vás nastřádali naši politici." S omluvným gestem vám podá peníze a s rozpačitým úsměvem se rozloučí. Zavřete dveře i ústa, zajdete do knihovny a hledáte Mosambik na mapě (Afriky). Tak toto není sekvence z Monty Pythonů, nýbrž s trochou literární licence podaný fakt. Něco podobného nyní zažilo na 200 obyvatel britského Yorkshiru, oblasti postižené loni povodněmi a letos nákazou slintavky a kulhavky. Na výzvu předsedy mosambického parlamentu Mulembweho totiž dali tamní politici dohromady na 1000 meticalů, tedy 40 britských liber, což je na chudinký Mosambik slušná suma, a poslali je do Velké (a bohaté a evropské) Británie lidem postiženým živelními katastrofami. Proč? (Zkusme si pro jednou odpustit evropocentrické spekulace o dobré a laciné investici a reklamě.) Dejme tomu, že ze solidarity, z empatie. Loni Mosambik postihly drastické povodně. Zahynuly stovky lidí, statisíce přišly o přístřeší.
A zase někdo zvoní. Tentokrát bydlíte v jedné ze sedmadvaceti obcí Jablonecka, postižené loni povodněmi. (Vyčíslená škoda 136 milionů Kč.) Za dveřmi bílý panáček v kravatě a v klotových rukávech: "Stát slib o náhradě škody nesplní, na shledanou." A jindy a jinde: Žijete kdekoli v Čechách a farmaříte, nemoc šílených krav vás míjí. Nikoli však bystré oko EU - za dveřmi stojí člen vědeckého řídícího výboru EU: "Veterinární správa sice tvrdí, že vaše krávy šílené nejsou, ale my víme své. Zařazujeme vás do skupiny tři: pravděpodobnost výskytu nemoci šílených krav vysoce pravděpodobná. Bye." Pak se k vám nakloní a procedí: "Dobrá rada, raději to na trhu unie ani nezkoušejte!" Sotva dovřete dveře, bum bum: "Jsem z vlády a radím vám, vyřiďte si odškodnění s EU sami. Nazdar."
Zajdete do knihovny, vytáhnete příručky zvané třeba "Evropa - pupek světa", "Korálky pro Afriku", "Čechy - pupek Evropy" nebo "Od bederní roušky k modernímu státu". A nic. Nezaklapne to. Máte po těch návštěvách důvod cítit to zcela obráceně. Je trochu odvážné exponovat fakta tímto způsobem a uchylovat se ke generalizaci typu "Afrika vnímající utrpení" versus "zaslepená etatistická Evropa". Nicméně některá fakta trčí natolik, že jimi nehne pouhé nasvícení z jiného úhlu. Cítíme tu zvláštní napětí. Na jedné straně vesničan, zemědělec, vůči živlům bezbranný mikrosvět. Na druhé straně stát, soustátí, moc směrnice, tak trochu proti živlům instalovaný makrosvět. Nuže, v kterých jiných momentech by měl být stát (a jeho instituce) silný, nezištný a vnímavý? Opravdu to Evropě musí připomenout mosambický parlament? Slušelo by se říci: Díky za ty dary, pane Mulembwe.
zdroj: Lidové noviny, autor:Miroslav Schiffert, publicista
Na úvodní stránku