Výprodej lékařské etiky


         Česká lékařská komora je již několik dní terčem tvrdé, leč oprávněné kritiky médií. Tato nejvyšší lékařská autorita v  zemi poskytla prostřednictvím časopisu Osobní lékař podporu a  garanci "všeléku" Wobenzym i dalším farmaceutickým produktům. Předmětem sváru se stala především skutečnost, že zmíněné preparáty jsou doporučovány formou "seriózních" redakčních článků, přestože jde o agresivní a svým pojetím ostudnou reklamní kampaň. Skutečnost, že se do ní zapojily špičky profesní organizace lékařů, navíc osobně propojené s redakcí časopisu i jeho vydavatelstvím, je neomluvitelná a vrhá stín na celý lékařský stav.
        Jsem smutný z toho, že je pokleslá morálka ve společnosti, tu lékařskou nevyjímaje. Jen poukazovat na podobu časopisu a nemravnost jeho tvůrců však nestačí. V první řadě je nutné si položit otázku, jak vůbec mohlo k něčemu takovému dojít. Vydání časopisu i mediální reakce na něj jsou totiž výmluvným obrazem mravního chaosu naší současné společnosti. Ten je charakterizován relativizací hodnot, razantním pronikáním liberálně tržních principů do zdravotnictví a pokračující dehumanizací medicíny. Lékař je v  těchto podmínkách sice vnímán jako člověk s vysokým společenským kreditem, avšak jeho skutečné ocenění, a to nejen finanční, je tomu v ostrém kontrastu.
        Pod drtivým tlakem trhu degradovala medicína ve svém hluboce lidském poslání na úroveň "služby obyvatelstvu", přičemž slovo služba je vnímáno spíše jako posluha. I sám pacient, tak jak se ztotožňuje se svou rolí v tržním prostředí, zcela ztrácí identitu a stává se pouhým odběratelem lékařského zboží, přičemž vztah ke svému zdraví jako nejcennějšímu statku zaměňuje za osobní pohodlí a  konzumní způsob života.
        Kritizovaný výtisk Osobního lékaře je proto především potvrzením společenského nebezpečí bezohledné reklamy, důkazem pokleslé etiky lékařů a žurnalistů i projevem nevyřčeného, avšak tvrdě prosazovaného společenského souhlasu s tím, že neviditelná ruka trhu může zcela bez kontroly metastázovat i do tak výsostně humánní oblasti, jakou medicína bezesporu je.
        Patří dík žurnalistům, že takové jevy odhalují a  pranýřují. Pouhé poukazování na excesy z kontextu vytržené však je, pokud nevede k sebereflexi a nápravě, samo o sobě příznačné právě pro tržní prostředí, neboť skandální článek se rovněž stává dobře prodejným zbožím. Je povinností seriózních médií dobírat se hlubších příčin kritizovaných jevů. I tisk, jako sedmá velmoc obrovského vlivu, by měl dbát na svůj mravní kredit. Nelze proto neustále jednostranně zdůrazňovat samozřejmou nutnost etického chování lékařů a současně zcela ignorovat jejich ponižující společenské ocenění, jež však v  daných podmínkách ani nemůže být jiné. Tisk, tím že na tento problém dostatečně neupozorňuje a využívá jej pouze příležitostně v různých kampaních, sám spoluvytváří prostředí mravního chaosu plodícího medializované aféry.
        Současné postavení lékaře v naší společnosti by proto mělo vyvolávat nemenší pozornost a rozhořčení médií jako ostudný výtisk Osobního lékaře. Ten je však nutné vnímat jako vážné varování, jehož důsledkem by nemělo být pouhé odsouzení jeho tvůrců, ale především vyburcování k hluboké analýze příčin, které k tomuto nemravnému činu vedly. Tedy k zamyšlení nad stavem a  směřováním naší společnosti.
zdroj: Mladá fronta Dnes,15.04.02 autor © JAN HNÍZDIL - lékař

Na úvodní stránku