V Moldavsku kvete obchodování s lidskými orgány


         Kišiněv - Nina Ungureanuová z Moldavska je unavená z  neustálých návštěv. "Všichni chtějí vědět to samé," říká čtyřicetiletá žena v domácnosti. Chtěli by udělat štěstí jako vesničané, kteří prodali své tělo, aby si mohli koupit střechu nad hlavou. Nedávno se u ní zastavil pastevec, který se ptal, jak může prodat svoji ledvinu. Předtím tu byl muž, který slyšel, že v Evropě je poptávka po modrých očích. Mnoho chudých obyvatel této bývalé sovětské republiky se snaží získat peníze tím, že prodá svůj orgán bohatému příjemci. Ke zprostředkování tohoto obchodu přitom často využívají služeb kriminálních živlů. "Nejdříve jsem nesouhlasila," vzpomíná Ungureanuová na svůj výlet do Istanbulu v prosinci 1998, "ale pak mi jeden příbuzný řekl, že za odebrání ledviny dostanu 3000 dolarů." Její složitá cesta ji dvakrát zavedla do Turecka, jednou do ukrajinské Oděsy a nakonec do nemocnice v  gruzínském Tbilisi. Teprve tam našla ty, kteří doufali, že budou mít prospěch z její ledviny. "Potenciálními příjemci byli dvě mladé dívky, žena a dva muži, všechno Izraelci." Jenom náhodou se žena dozvěděla, že za ledvinu, kterou prodala za 3000, oni zaplatí okolo 100 000 dolarů. "Měla jsem takový strach, ale musela jsem jít, protože náš život byl velmi špatný. Měla jsem čtyři děti, které jsem nemohla uživit, a  žádnou práci. Nyní jsme dostavěli dům. Peníze jsou ale pryč, stejně jako moje ledvina," vypráví žena. Obchod s lidskými orgány není sám o sobě ničím novým. Pokrok ve zdravotnické technice změnil mnoho druhů transplantací v rutinu. Zjednodušení cestování a rychlý tok informací umožňují kupujícím z vyspělých zemí kontaktovat prodávající z těch méně rozvinutých.

Počátkem 80. let zaznamenali odborníci jev, který byl později označen jako transplantační turistika, když Japonci a jiní bohatí Asiaté začali cestovat do Indie a  dalších částí jihovýchodní Asie, aby obdrželi orgány od chudých dárců. Od té doby vznikly nové cesty obchodu s orgány a země jako Argentina nebo Čína byly obviněny z toho, že prodávají orgány odebrané vězňům. Moldavsko má pro tento druh obchodu ideální podmínky: stále více chudnoucí obyvatelstvo a  zdravotnický systém, který byl v sovětských dobách na úrovni. Je také blízko Turecka, které hraje rostoucí roli jako zprostředkovatel východoevropského obchodu s orgány. Podle hlavního vyšetřovatele Valeria Galiče z útvaru proti organizovanému zločinu je Moldavsko pouze částí mnohem většího celku. "Moldavané organizují dárce, další země organizuje příjemce a třetí stát sjedná obchod. Každý v tom má prsty," popisuje. Moldavský obchod také dokazuje základní pravdu o  globalizaci: mezera mezi bohatými a chudými se může stát na trhu silným podnětem. Pro 28letého Nicolae Birdana ze stejné vesnice jako Ungureanuová mělo 3000 dolarů, které obdržel za svoji ledvinu, velký význam. Mohl zaplatit své dluhy, koupit dům pro sebe a svoji ženu a zůstalo mu dost peněz na živobytí. Na svůj výlet do Instanbulu vzpomíná takto: "Přímo z letiště nás odvezli do jednoho bytu. Čekalo tam deset lidí. Dali nám dobře najíst a udělali nám krevní testy." Operace v turecké nemocnici probíhala dobře. "Zůstal jsem v nemocnici šest dnů. Moji ledvinu si vzal hráč fotbalu z Evropy. Nevzpomínám si na jeho jméno, ale pamatuji si, že jsme si podali ruce." Potom strávil ještě jednu noc v bytě, kde dostal zaplaceno.
13.7.2001,

Na úvodní stránku