Klášter Šaolin-1500 let starý
Disneyland
Motto: " Nájezdníci ani vládci klášter Šaolin nezničili. Možná
se to nyní podaří mnichům: ti vsadili na kapitalismus"
Nad šaolinským klášterem je hrobové ticho a bezvětří. Atmosféra na
hlavním nádvoří dává tušit, že ve vzduchu je cosi magického. Opat
ŠiJong Čchin neznatelně kývne hlavou směrem k zástupu svých žáků.
Bojovníci kung-fu se okamžitě pustí do akce...
Takhle nějak vypadá úvod scénáře k mnoha filmům s tematikou bojového
umění kung-fu, které před mnoha staletími vzešlo právě odsud, z
kláštera Šaolin.
Jenže tentokrát
nejde o literární fabulaci, ale čistě o popis jednoho červnového dne
tohoto roku v tomto už světově proslulém čínském středisku duchovně
řízeného bojového umění. Ši Jong Čchin je v Šaolinu skutečným opatem a
bojoví mniši, kteří teď v různých polohách poletují vzduchem nad
rozprostřeným červeným kobercem, jsou jeho skutečnými žáky.
Z některých pohybů
jsou většinou vidět jen šmouhy a vlající mnišské hávy jen umocňují
hrozivou působivost bojových figur, díky kterým šaolinští chovanci
dokázali před nepřáteli ubránit svůj klášter déle než tisíc pět set
let - drak, orel, kudlanka nábožná, tygr a další...
Stmívá se a
klášter je osvětlen jen úzkým srpkem měsíce, minulost se stává
přítomností. Šaolinská tradice neúnavnost mnichů, buddhistickou vírou
posílených a železnou pěstí mravní čistotu definujících, žije dál.
Docela to tak ale není. Mystický život kláštera v Šaolinu odtud
vymizel už dávno. Fantazie je tu však stále na prodej. Každý rok sem
do hor, do provincie Henan v centrální Číně, zhruba 800 km jižně od
Pekingu, zavítá přes milion čínských, a samozřejmě i západních
turistů.
S doširoka otevřenými ústy si zde vychutnávají exhibiční představení
bojového umění kung-fu popírající gravitační zákon; ve stáncích, a
zejména v klášterním obchodě se suvenýry nakupují meče, figuríny a
filmy s Brucem Lee na DVD; a s (ne)předstíraným zachvěním se dotýkají
kamene, na kterém před půldruhým tisíciletím zakladatel
čchan-buddhismu a šaolinského kung-fu zanechal svůj stín poté, co
dokončil svou devět let trvající intenzivní meditaci v
jeskyni.
Co nezničil ani Mao, zhyne zevnitř samo.
Před branami kláštera teď' navíc stojí nepočítaně škol bojového umění,
které se ucházejí o sny, ale především o peníze patnácti tisíc
studentů, včetně dolary disponujících cizinců.
Vlivní hosté z
Pekingu, kteří teď sledují, co se z kung-fu mladí mniši stačili
naučit, jsou ve skutečnosti divadelní režiséři a funkcionáři. Ti
vybírají aktéry pro hypermoderní
show, která se tento rok na podzim vydá na turné do USA. "Chceme světu
ukázat pravý Šaolin," říká Lí Čchi Ming, jeden z pekingských
představitelů, "a tak potřebujeme pravé šaolinské mnichy." Realita a
fantazie se v šaolinské historii vždy daly rozlišit jen těžko. A dnes
je to ještě těžší.
Klášter byl založen už v roce 495 našeho letopočtu, ale ten pravý
Šaolin to prý začal být, až když se tu v šestém století zaslavil
indický buddhistický misionář Bodhidharma a založil čchan-buddhismus
(na Západě je známý spíš japonský přepis zen). Po patnáct století, kdy
byl Šaolin okolnímu světu trnem v oku pro svou autonomii, klášter
několikrát lehl popelem, nesčetněkrát odolal útočným nájezdům a vůbec
hrozícímu zániku. Naposledy za Mao Ce-tunga a jeho kultumí revoluce...
Nyní to ale
vypadá, že k zániku prapůvodní, dodnes trvající podstaty kláštera
dojde zevnitř. Současní šaolinští mniši totiž vsadili na kapitalismus.
Dvě dekády kultu.
Buddhismu
s a byznys k sobě moc nepasují. Boj o žáky (školné) šaolinské školy
kung-fu sice hájí odkazy na staré tradice místního kláštera (a také
na právo vydělávat na nich), ale duchovní stránka celé věci je jaksi
obestřena nejistotou. Šaolinské kung-fu takhle samozřejmě přežije, ale
za jakou cenu?
Šaolinský revival začal už v roce 1982, kdy byl v Číně poprvé uveden.
tři roky starý film Šaolinský chrám. Toto smělé dílko z hongkongské
produkce líčí třináct set let starou legendu o třinácti mniších, kteří
díky své chytrosti a pochopitelně kung-fu zachrání ze spárů
intrikánského dvora prince z dynastie Tangů. Svými heroickými bojovými
scénami i přes zjevně malorozpočtový statut si došel pro pasování na
kult i na Západě.
Od té doby se miliony turistů a tisíce východních i západních
aspirantů na hvězdy kung-fu začaly hrnout do Šaolinu - ještě před
dvaceti lety byl klášter v údolí Šong San téměř jedinou známkou
civilizace.
Dnes je ale doslova obklíčen městečkem, hemžícím se "mobilními"
stánkaři s jídlem, dodavateli všemožných propriet bojového umění a
obchodníky, kteří mají nad krámkem třeba anglický nápis Enlightened
Monk Clothing Co. (Oděvnictví u osvíceného mnicha).
Na kolečkách do světa.
Lákat
nečínské, především západní studenty do Šaolinu ale pořád není tak
důležité, resp. lukrativní jako výjezdy šaolinských "misionářů" na
Západ. Šaolinská exhibiční turné totiž dokáží vydělat tolik, že
samotná vláda miliardové Číny nemohla stát stranou. Za posledních
deset let zbrázdil putovní šaolinský "cirkus" celý svět křížem krážem
a naplnil pokladnu jak svou (domovskou), tak i státní. Tak proč by v
tom neměl
pokračovat?
V červnu například jedna taková kung-fu skvadra ze Šaolinu nadchla
diváky v italském Spoletu, ale ve stejný den také v Sydney a Las
Vegas. Když minulý rok jedna z nich vystupovala v pražské Sportovní
hale, druhá se na totéž právě chystala v sanfranciském Cow
Palace.
Epilog: Penězům
vstříc.
Nad šaolinským klášterem se již delší dobu tedy nestřídá jen den s
nocí a ticho s bojovými pokřiky. Otázku, zda bude klášter schopen
přežít, vystřídala otázka, zda bude Šaolin schopen přežít svůj vlastní
úspěch.
Honba za penězi proměnila druhdy skutečně mysticky znějící jméno na
obchodní značku a zboží. Hongkongský sportovní a filmový manažer Carl
Ching s tím nemá, jak se zdá, žádný problém. Jeho snem je vybudovat
repliky kláštera Šaolin v Hong Kongu a v Los Angeles; kompletně i s
vnitřním buddhistickým řádem a výukou. "Vždyť by to byla mnohem větší
atrakce než celý Disneyland," rozplývá se hongkongský nadšenec Ching.
Ondřej Šturma
Na úvodní stránku