Mám někdy chuť políbit rosničku
Všimli jste si toho, že když zrovna z bezmračné oblohy sálající slunce nevysušuje všechno, co je pod ním, není to podle televizních i rozhlasových "rosniček" nic moc? Sotva skončil duben - měsíc, kdy raději ještě za kamny budem - již na prvního máje jsme se dočkali teplotního rekordu kolem 27 stupňů Celsia. Situace extrémní a pro většinu starších lidí spíš nepříjemná, o lidech trpících srdečními chorobami, vysokým tlakem a podobně ani nemluvě. Hlasatelky počasí z masmédií se však rozplývaly nadšením, a kdo by se snad nechtěl pobytem na slunci rovnou přinejmenším připálit, byl zřejmě podle nich nějakej divnej.
O květnu se mimo jiné říká: Studený máj, ve stodole ráj. Tuto věky ověřenou pravdu však masmédiové rosničky také neberou na vědomí. A tak, když se po prvních teplých májových dnech ochladilo a začalo pršet, slyšeli jsme z vysílačů jejich zoufalé hlasy téměř žadonící na meteorologovi: A jak to bude zítra, dočkáme se už lepšího počasí? Přitom, jak už lidová pranostika říká, je pro květen, aby se v sadech a na polích dobře urodilo, právě chladnější a vydatně deštivé počasí to nejlepší. Posedlost, s jakou je nám sdělována předpověď počasí vnucující představu, že pouze čistá obloha se sálajícím sluncem a teplotami nejlépe rekordními je to správné počasí, z něhož se můžeme radovat, je zarážející.
Znám řadu lidí, mezi nimiž jsou i mladí, kteří ani uprostřed léta nijak netouží po více než 22, maximálně 25 stupních Celsia. Jo, někde na pláži u vody, to je něco jiného. Ale kolik z nás si to může kromě dovolené a nějakého toho víkendu dovolit? Navíc bohužel víkendy, jako naschvál, bývají nejchladnější.
Jistě jsou mezi námi lidé, kteří by se radovali, kdyby po celý rok bylo kolem třiceti a slunce pálilo. Myslím si však, že většina z nás by to považovala přímo za horor. Já osobně bych nechtěl ani trvale žít v krajinách, kde se téměř nepozná, zda je léto, nebo zima. Právě střídání ročních období, charakteristické jarním deštěm, horkým sluncem, podzimním smrákáním a zimou třpytící se bílým sněhem, má to kouzlo patřící k našemu domovu. Že by tento trend posedlosti rozžhaveným sluncem vyvolal rosničák Ján Zákopčaník svým pozdravem "slunce v duši"? To sotva, praženou duši, která by mohla konkurovat kvalitní kávě Jacobs, jistě neměl na mysli.
Takže se zřejmě jenom poněkud zvrhlo to přání pěkného dne a příjemného počasí v neustále stupňované ještě pěknější a ještě více slunečnější a ještě více až nejvíce... Máte něco proti dešti? Copak příjemný, chladivý jarní deštík, který rozvoní přírodu kolem nás, lze nazvat špatným počasím? Letní bouřka, která smete prach z ulic, zavlaží vyschlé louky, pole, sady a lesy, přinese konečně vytoužené ochlazení po úmorných vedrech, je nám nepřející počasí? Tak co se nám to ty rosničky snaží namluvit? Vžijte se do situace, kdy po dlouhodobých vedrech přijde konečně déšť a ochlazení, takže je příjemné procházet se venku, dýchat voňavý vzduch a i vy jste svěží. A do toho v předpovědi počasí uslyšíte dotaz na meteorologa: Tak kdypak se nám zase vrátí pěkné počasí? A tím slovem "pěkné" je myšlen návrat úmorných veder. Nemáte chuť takto se dotazující rosničku políbit, aby se proměnila třeba v krásnou, ale hlavně němou princeznu?
Koneckonců usilováním o "nej" jsme doslova zavaleni téměř v každé oblasti. Když už něco, tak tedy "nej" nebo ještě lépe super, chybí ti něco super? V televizních reklamách se to jen hemží nejzdravějším margarínem, nejúčinnějším čisticím prostředkem, nejostřejšími břity na holení, nejpohodlnějšími auty, nejneodolatelnější vůní a jiným největším balamucením spotřebitelů. Žijeme prostě v době superlativů. Takže to vlastně ani nemohu těm rosničkám mít tak za zlé. Snaží se jenom udělat nám radost sdělením, že bude hezky svítit sluníčko a nezmokneme. Jenom by si snad mohly někdy taky uvědomit, že normální počasí, odpovídající ročnímu období, vůbec není k zahození a právě žáby a rosničky by bez dešťů, vody a rosy už dávno vyhynuly.
zdroj: Metro, 14.5.2001 autor:PETR PETŘÍČEK Publicista
Na úvodní stránku