1.Co je největší problém současného světa?
2.Jak by měl být řešen?

DVĚ OTÁZKY PRO FORUM 2000
Patrně není překvapením, že v odpovědích je řeč především o globalizaci a jejích nejčastji diskutovaných důsledcích - o nerovnoměrném rozdělení světového bohatství, o váznoucím dialogu kultur a náboženství a o ekologii.

SERGEJ KOVALJOV ruský obránce lidských práv

Hlavním globálním problémem současnosti je nebezpečný anachronismus geopolitického modelu mezinárodního pořádku, v němž politika stojí nad právem. V tomto modelu světa zabraňuje nevyhnutelným střetům egoismu jednotlivých národů pouze rovnováha sil. Každý aktér politického divadla se snaží tuto rovnováhu posunout ve svůj prospěch. Rovnováha zúčastněných stran je rovnováhou vratkou a neetickou. Partnery činí nemravnými, rodí pokrytectví a dvojí standardy, které nás vzdalují od vlády práva. Jsem přesvědčen, že 21. století překoná právní nestejnorodost světa a vyústí v zásadní přeměnu OSN. Položí základy nového světového pořádku, v němž právo bude skutečně mimo politiku a nad politikou. Domnívám se, že bude vytvořen nadnárodní orgán nadaný vlastní mocí. Jedinou jeho funkcí bude zajistit vládu práva a předcházet diskriminaci menšin. Jsem si jist, že první kroky na této cestě budou učiněny nikoliv vládami, ale silami uvnitř společnosti.

WOLE SOYINKA nigerijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu

Problém náboženské nesnášenlivosti, ať už je její podoba jakákoliv. Jednou jde o porušování záklaních lidských práv v politické ši sociální sféře, jindy dokonce o fyzickou likvidaciza použití mimořádně brutálních metod. Lék bych viděl pouze v narůstajícím střetávání mezi národy zamořenými náboženstvím. Dokud všechny neuznají, že náboženský fanatismus ohrožuje i teokratické vlády, je malá naděje na vývoj k lepšímu. A ti, kdo stejně vášnivě věří v právo na nevíru nebo na víru v majetek v rámci jakéhokoliv náboženského prostoru, se musí pohnout a manifestovat připravenost přinést nejvyšší oběti za toto základní lidské právo. Až příliš se na světě tolerují netolerantní víry. Potřebujeme struktury, kterými byly jasně načrtnuty pevné linie. Nevyhnutelný je dialog. "Dialog civilizací", který teď započal na půdě Spojených národů - pod záštitou UNESCO a íránského prezidenta Chatámího - je slibným začátkem. Podobný dialog by se měl rozšířit do celého světa. Ale musí být provázen kroky jako je ostrakismus - se všemi jeho praktickými důsledky - národů, které perzekuují své vlastní občany pro jejich víru, nebo přihlížejí příkoří, které na druhých páchají náboženští fanatici.

MIKLÓS SÜKÖSD maďarský sociolog, profesor Středoevropské univerzity

Děkuji za přímé a strohé otázky. Konzumní kapitalismus západního typu vidím jako tu nejbarbarštější civilizaci v celé historii lidského druhu. Ničíme to, co by měly zdědit naše děti, biosféru Země. Nejtíživějšími globálními problémy jsou za
a) stav životního prostředí a za
b) genetické inženýrství. Ztenčující se a protržená ozonová vrstva představuje přímou hrozbu pro všechny živé organismy - člověka, zvířata a rostliny. Skleníkový efekt, množství palivových zplodin, to vše mění světové klima, zvedá mořskou hladinu a způsobuje špatné počasí, které pak škodí zemědělství. Průmyslové znečištění a konzumní životní styl s hromadou odpadu otravuje planetu. Lidský druh už zabíjel a pokračuje ve vyhlazování jiných druhů ve jménu nesmyslného konzumu. Co se týče genetického inženýrství, velké korporace pro to všechno zase experimentují s vytvářením nových umělých druhů. Zelený, k životnímu prostředí šetrný kapitalismus by mohl být řešením. Ovšem za předpokladu, že světové a národní politiky uvalí přísná omezení na znečišťující, antienvironmentální výrobu a spotřebu, na spalovací motory a vůbec vysokou spotřebu energie. Experimenty s DNA by měly být zcela zakázány. Na druhé straně, světové a národní politiky by měly uvést v chod a podporovat k životnímu prostředí šetrné technologie a tržní schémata, vysoké kursy recyklace a trh s akciemi průmyslu, který bude šetrný k životnímu prostředí. Všechny společenské sektory, včetně obchodu, vlády, médií, nevládních organizací a církví by se měly soustředit na řešení problémů životního prostředí. Je snad pro naše potomky něco důležitějšího než zdravá příroda.

ANTONY GIDDENS anglický sociolog, ředitel London School of Economics

Globalizace. Nedat se!

EDUARDO MARCAL GRILO bývalý portugalský ministr školství

Největším problémem jsou narůstající nerovnosti a zejména expanze sociální diskriminace, které se zabydlují v mnoha zemích a koutech světa. Svět se stává bohatším a roste velmi rychle, ale rozdělování bohatství bohužel není rovnoměrné. Řešení tohoto problému by mělo zahrnovat rozmanitý počet iniciativ:
1. konsolidaci ducha celosvětové solidarity;
2. rozvoj nových regulačních institucí na globální úrovni, jmenovitě reformu těch v systému OSN jako MMF a SB; 3. rozšíření investic a rozvoj v nejméně lákavých zemích a regionech; 4. zvýšení investic do vzdělání a zdravotní péče.

HAZEL HENDERSONOVÁ futuristka

Otázka "Co považujete za největší problém současného světa" předpokládá, že by bylo možné řešit jednotlivé problémy postupně, a to ještě podle našeho vlastního žebříčku priorit. Svět takový není a už dávno neodpovídá této redukcionistické logice éry mechanických věd Isaaka Newtona či Reného Descartesa: dnes odumírající éry průmyslu. My teď stojíme na prahu informačně bohatého světelného věku, poháněného fotony, solární energií a elektronikou. Člověk je nucen je utvářet tak, aby byly v souladu s našimi planetárními ekologickými systémy. K těmto věcem je zapotřebí masových komunikačních prostředků - televize, rádio, internet atp. ... k nepřetržitému dialogu a k demokratickým diskusím na všech stupních lidské společnosti. Tento náročný společenský vzdělávací proces si zasluhuje nejvyšší pozornost všech úseků vlády, obchodu, akademie, odborových a občanských organizací včetně výkonných složek v masmédiích, redaktorů, producentů, umělců, spisovatelů atd. ... Forum 2000 se v tomto společenském vzdělávacím procesu ujalo vedení a já tleskám této nezvyklé mediální odezvě. Společně teď můžeme pracovat na modelu tohoto evolučního procesu pro jednotlivce i společnosti. Tento vzorový posun je teď pro přežití lidského druhu a odvrácení současných trendů založených na staromódním myšlení nevyhnutelný.

M ARIANO PLOTKIN ředitel New York University v Buenos Aires

Myslím, že jednou z nejvážnějších globálních výzev, před kterou svět dnes stojí, je nespravedlnost v rozdělování zisků mezi chudé a bohaté země a také uvnitř těchto zemí. Tato nespravedlivost je nechtěným následkem globalizace, která tak rozhojnila obrovské masy lidí, kteří jsou vyloučeni z podílu na prospěchu. Spojené státy, nejbohatší země světa, nejsou schopny zajistit zdravotní péči všem svým občanům. - Přes 30 000 000 Američanů si stále nemůže dovolit zdravotní pojištění. Jestliže se toto děje v nejbohatším hospodářství světa, navíc po deseti letech jeho nepřerušené ekonomické expanze, dovedeme si představit, jak to asi vypadá v méně šťastných koutech světa, kde každou minutu umírají děti na podvýživu nebo na choroby, kterým by se dalo snadno předejít. Co se týče řešení, odpověď by byla mnohem složitější a já bych si přál, abych nějakou měl. Snad by se ale našel aspoň prostor pro spekulaci. Prioritou je sílící občanská společnost a demokracie s účastí všech, pokud chceme dosáhnout spravedlivého rozdělování zisků a spravedlivější společnosti. A také (možná paradoxně) funkce státu by měla být posílena, a ne eliminována, jak někteří doporučují. Ve skutečně demokratické a občanské společnosti je silný stát spíše než hrozbou zárukou, že každý bude mít srovnatelné, podobné příležitosti s dostupnými prostředky. Silné demokratické a reprezentativní státy jsou jedinou obranou před ostrými hranami globálního kapitalismu.

HANS VAN GINKEL holandský profesor sociálních věd, rektor Univerzity OSN v Tokiu

Na první pohled je mnoho těch, které hned napadnou přírodní katastrofy a válečné konflikty. Ale na druhý pohled už je jasné, že nahodilost přírodních katastrof a jejich následků velmi souvisí s lidskou činností a kulturou prevence a připravenosti. Proto se snažím hledat nejdůležitější globální problémy, s kterými se společnost potýká. Ve své miléniové zprávě se generální tajemník OSN Kofi Annan zaměřuje na tři hlavní otázky:
1) osvobození od chudoby
2) osvobození od strachu
3) trvale udržitelný rozvoj. V této zprávě Annan jasně říká, že osvobození od strachu a (záruka) udržitelného rozvoje je osvobození od chudoby. Nehledě na pokrok, kterého bylo dosaženo, téměř polovina světové populace (2,8 miliardy lidí): žije za méně než dva dolary denně. Téměř jedna čtvrtina lidstva (1,3 miliardy) žije v obrovské bídě - za méně než dolar denně. Pododný počet lidí nemá přístup k čisté vodě. Proto považuji za nejzávažnější problém dosažení trvale udržitelného lidského rozvoje. K tomuto problému se celosvětově váže nedostatek solidarity, nedostatek připravenosti skutečně se podělit a postarat. V mnoha částech světa krátkodobé zisky převažují nad dlouhodobými řešeními. Rovnováha mezi individuálními a kolektivními zájmy se posunula příliš daleko ve prospěch těch prvních. Takzvaná únava z dárcovství je pouze jedním z projevů tohoto fenoménu. Pochopitelně, že dnes nemáme k dispozici méně finančních prostředků než před 30 nebo 40 lety. Pouze se změnily priority a způsoby rozdělování. Jediným řešením, jak se osvobodit od strachu a nejisté budoucnosti, je plnou silou prosadit všeobecný rozvoj, udržitelný rozvoj chudých a nejchudších, ať už žijí kdekoliv. Neměli bychom se nechat rozladit dosavadními výsledky. Možná mohly být lepší. Dovedeme si ale představit, jak by asi svět vypadal, pokud bychom v minulosti vůbec nic nepodnikli? Z minulosti se pochopitelně můžeme poučit. Je nutné učinit z chudých hlavní majitele a podílníky v rozvojových projektech, zaměřit se více na vlastní proces než na abstraktní cíle a zajistit, aby rozhodnutí přijímali jen ti, kdo jsou schopni vidět všechny souvislosti a budou konečnými výsledky přímo ovlivněni. Cílem musí být takový rozvoj, který otevírá prostor dalšímu udržitelnému rozvoji.

PETER SCOTT anglický profesor pedagogiky, vicekancléř Kingston Univerzity

S vědomím rizika, že budu označen za staromilce, stále věřím, že nejdůležitější výzvou, před kterou svět stojí na prahu 21. století, je ona sociální otázka, která se poprvé vynořila ve století 19. Naléhavost sociální nerovnosti bez ohledu na nárůst materiálního bohatství je stále jádrem mnoha závažných problémů, které dnes hýbou politikou. Vezměme dva příklady - propast mezi vyspělým a zaostalým světem nelze nikdy zaplnit, či dokonce eliminovat, pokud zmíněná sociální nerovnost bude i uvnitř národů považována za normální; a množství environmentálních hrozeb nemůže být nikdy přemoženo, dokud bude "apetýt" bohatých národů a bohatých jedinců z těchto národů v bezuzdném konzumu nekontrolován. Bez těchto předpokladů se bude cyklus přehnaného konzumu pořád dokola opakovat, dokud se chudí sami nenasytí. Ani v roce 2000 však řešení sociální otázky není o nic jednodušší, než bylo v roce 1900. Záměry sociální demokracie se zrodily v době, kdy byl obecně sdílen Weberův ideál tzv. vlídné byrokracie. Důsledkem této tradiční politiky je často až přílišná neohebnost v přijímání odpovědnosti, v důrazu na individuální realizaci nebo na prchavost postindustriálních společenských a hospodářských změn. Sociální demokracie se proto musí reformovat a obnovovat. Ale k tomu nevidím žádnou vhodnou alternativu - rozhodně ne v amoralitě bezuzdných "trhů" nebo v autoritářských utopiích, ať už zprava, nebo zleva.
Martin Verner, Lidové noviny, otázky k Foru 2000

Na úvodní stránku