Špatně položená otázka


         Povodně u nás pro letošek snad skončily a můžeme očekávat diskusi na důvěrně známá témata. Probíhají skutečně nějaké klimatické změny? Nejsou vlastně všechny ty výkyvy počasí, které pozorujeme, z dlouhodobějšího hlediska stále ještě v  normálu? A pokud se klima mění, nejedná se pouze o projev pravidelných přírodních cyklů, jež s různou periodou Zemi střídavě oteplují a ochlazují? Má skutečně na změnách klimatu, pokud k nim dochází, významnější podíl lidská činnost?
        S podobnými otázkami je dvojí potíž. Ta první spočívá v tom, že na ně nelze odpovědět jednoznačně. Ve hře jsou nepřesnosti měření, omezené rozlišovací schopnosti počítačových modelů, příliš krátké anebo jen obtížně porovnavatelné časové řady zkoumaných dat a kdoví co ještě. Druhou vlastností těchto otázek je jejich obrovská komplexnost. Při tak složitém zadání se vždy nutně najdou badatelé, kteří upozorní na odlišné aspekty problému a na jiné varianty řešení. Je to naprosto přirozené, neboť vědci mají za povinnost zpochybňovat a hledat slabiny ve vysvětleních. Pokud by jen jedno procento údajů svědčilo proti zbytku, je povinností vědců zaměřit se právě na toto jediné procento a zpochybňovat jím platnost zbylých devadesáti devíti procent. Jak konstatuje německý sociolog Ulrich Beck, čistota vědecké práce v tomto ohledu bohužel podporuje znečišťování ovzduší. Z obou těchto důvodů lze o příčinách a rozsahu klimatických změn diskutovat donekonečna a není zase tak absurdní představa, že poslední z diskutujících budou už vypouštět z úst pouze bublinky.
        Přitom otázka je špatně položena. Je zde totiž mnohem naléhavější problém, o kterém se ale prakticky vůbec nemluví. Postavme proto otázku jinak: Pokud by se zjistilo, že klimatické změny skutečně probíhají, že jejich tempo a rozsah je alarmující a že vinu za ně nese v rozhodující míře zcela prokazatelně činnost člověka (konkrétně třeba stoupající emise z dopravy a ze spotřeby domácností), vedla by tato burcující zjištění k nějakým změnám? Troufám si tvrdit, že s nejvyšší pravděpodobností by ani v organizaci ekonomiky, ani v  charakteru spotřebního chování rozhodující většiny lidí k žádným změnám nedošlo.
        Světová ekonomika je nesena imperativem maximalizace zisku, a to bez ohledu na sociální a ekologické zřetele. To není levicová fráze, ale tvrdá realita, kterou lze statisticky snadno doložit. Chování konzumentů vychází z téhož ekonomického kalkulu. Každý si snadno spočte, že pokud by se on začal chovat ekologicky citlivěji, planetě to nepomůže a někdo druhý si místo něj projezdí kilometry, o které on přírodu ušetřil. Politika zprava a bohužel i zleva dává této úvaze své plné požehnání. Jestliže jsou však jak ekonomický systém, tak také konzumní chování, jež je jeho nutnou součástí, nereformovatelné, pak jsou ty nejdůmyslnější počítačové modely, registrující klimatické změny, jen pečlivým kronikářským počinem. A diskuse o míře zavinění je jen dobře zorganizovaným vyplněním času, který zbývá do další pohromy. Naplnit tento čas něčím inteligentnějším, než je maximalizace soukromého zisku a závody v konzumu, to není rozhodně na pořadu dne.
zdroj: Právo,31.08.2002 autor © Jan Keller (autor je sociolog)

Na úvodní stránku