Technika nám vzala porod, říká aktivistka


         Americké autorce knihy pro těhotné se česká praxe zamlouvá víc než americká, ale také prý není ideální Ve Spojených státech jde porodnická péče mimořádně špatným směrem, říká Henci Goerová, aktivistka za změny v porodnictví a porodnická instruktorka. V Čechách jsou na tom ženy o dost lépe, ale ideální to také nemají, dodává.
         Henci Goerová vydala nyní v Česku knihu Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu. Píše v ní mimo jiné o tom, jak se za posledních třicet let stala z porodu - přirozeného a zdravého procesu - přetechnizovaná operace. Henci Goerová tvrdí, že technika v porodnictví, která měla původně pomáhat rodičkám a novorozencům, je nadužívána, a  naopak může ženy i děti spíše ohrožovat. Vadí jí stoupající počet císařských řezů a lékařské praktiky, pokud jsou užívány rutinně, tedy i tehdy, kdy to není nutné (sem řadí epiziotomie neboli nástřih, epidurální analgezie, vyvolávání porodu, nepřetržité monitorování srdečních ozev plodu apod.) "Napsala jsem knihu, kterou bych bývala ráda měla ve své knihovně, ale která neexistovala. Chci těhotným nabídnout informace, aby s  nimi mohly konfrontovat to, co jim řekne jejich lékař," říká.

* Přivedla vás k tomu osobní zkušenost?

Ano, byl to rozdíl mezi prvním a druhým porodem. Syn se narodil před 27 lety a z lékařského hlediska to byl normální porod. Ale já jsem z něj měla těžké trauma. Přemluvili mě, že dostanu utišující prostředky, těsně před porodem jsem měla epidurální anestezii, což vedlo k tomu, že dítě se narodilo klešťovým porodem. Nohy jsem měla ve třmenech, což bylo tehdy běžné. Měla jsem rozsáhlou epiziotomii, těsně po porodu mi dítě odnesli a osmnáct hodin jsem je neviděla. Největší emoce, na kterou jsem se v té době zmohla, byl pocit, že syn je roztomilý. Prvního půl roku jeho života jsem se o něj starala, protože jsem věděla, že je to moje povinnost a odpovědnost, ale nic jsem k němu necítila. Když jsem byla těhotná podruhé, přestěhovali jsme se do Kalifornie. Hledala jsem lékaře, který by mi umožnil "domácí porod" v nemocnici. Doporučili mi porodníka, který se posléze stal autorem předmluvy v mé knize. Řekl mi, že v nemocnici zavádějí nové věci, že nemusím na sál, ale mohu rodit v tom samém pokoji, v němž prodělám první dobu porodní, že nedělají epiziotomie, že nemusím mít kapačku ani utišující léky. V jednom okamžiku byl porod tak těžký, že jsem řekla: Bez léků to dál nepůjde. Ale můj muž i lékař odpověděli: Ne, vedeš si moc dobře, určitě to zvládneš. Já řekla: Oukej. Při vlastním porodu lékař pomohl dceři ven s  hlavičkou a ramínky, pak mi dal ruce kolem jejího tělíčka a já si ji vytáhla sama, dala na prsa a podívala se jí do očí. Byl to nejsilnější zážitek v mém životě a zcela změnil to, jakým způsobem sama sebe vnímám. Znáte to, jak ženy nikdy nejsou spokojeny se svým tělem. Ale já se o několik dní později sprchovala a říkala jsem si, jak mám ráda své tělo, že udělalo tu báječnou věc. A tento můj zážitek je podložen i lékařským výzkumem, který říká, že kvalita prožitku velmi ovlivňuje výsledek.

* Nejste ani lékařka, ani zdravotní sestra, přesto v knize používáte řadu odborných termínů. Cítíte se dostatečně fundovaná ke svým závěrům?

Ano. Musíte umět číst na úrovni středoškoláka či vysokoškoláka, musíte mít lékařský slovník a musíte rozumět významu statistiky. Moje přednáška, jak číst lékařskou literaturu, trvá 90 minut, za tu dobu vás to naučím. I mé kolegyni, která se věnuje podobné problematice, položil jeden z lékařů stejnou otázku, jakou kladete vy mně. Odpověděla mu: Umím číst. A já ve své knize cituji vždy konsenzus výzkumu, tedy to, v čem již dnes panuje široká shoda. Čerpala jsem z  desítek odborných pramenů.

* Píšete, že lékaři berou rodičku jen jako objekt potenciálních potíží - proč si to myslíte?

To nejsou jen američtí porodníci, celé moderní porodnictví spočívá v tom, že na porod se pohlíží jako na složitou a  nebezpečnou věc s tím, že jedině pod dohledem lékařského specialisty je matka a dítě v bezpečí.

* Můžete srovnat porodní péči v USA a v České republice?

Ve Spojených státech dnes absolvuje císařský řez každá pátá rodička. Polovina žen, téměř půl milionu, zbytečně. Každý císařský řez s sebou nese riziko, protože je to operace - hrozí bolesti, delší hojení, riziko protržení dělohy v  následujícím těhotenství, nehledě na to, že žena přichází o  porodní zážitek. Přesto mnozí významní američtí porodníci tvrdí, že o nic nejde, že všechny ženy by mohly rodit císařským řezem, kdyby chtěly. Každé páté americké ženě je uměle vyvolán porod, mnoha z nich proto, že si prostě přejí rodit v konkrétním termínu. V řadě směrů jsou na tom české ženy lépe. Císařským řezem končí třináct procent porodů, což odpovídá doporučení Světové zdravotnické organizace. I po předchozím císařském řezu mohou české ženy rodit přirozeně, za přenášení se u vás považuje až termín po 42. týdnu těhotenství. V řadě nemocnic je ženám dovoleno pít během porodu, většina žen i po operačním porodu kojí. To je úžasné. Ale i přesto jsou tu některé praktiky, které nejsou správné. A  platí, že každá nadměrná aplikace různých postupů a léků je špatná, neboť každý má nějaké škodlivé účinky. Pokud uplatníme tyto postupy u ženy, která nemá problém, pak ji vystavíme riziku, jež není vyváženo žádným přínosem.

* Můžete mluvit konkrétně?

Vezměme si epiziotomii neboli nástřih, to je i v České republice problém. Přínosná je jedině tehdy, kdy dítě má potíže a lékař nechce ztrácet čas čekáním, až se vagína ještě více roztáhne. Ale k takovým situacím dochází zřídka. U  epiziotomie naopak může dojít ke krvácení či infekci, rána bolí, někdy se špatně hojí, nástřihem může být poškozen i  anální svěrač, mohou se objevit potíže při sexuálním styku... to vše jsou možné komplikace. Nebo nepřetržité monitorování plodu: přístroj může ukazovat i falešný poplach, což opět zvyšuje pravděpodobnost ukončení porodu císařským řezem. Stejně tak epidurální analgezie sice účinně omezuje bolest při porodu, ale i ona má řadu vedlejších účinků, například může zpomalit porod a tedy opět zvýšit riziko císařského řezu.

* Nemyslíte, že až si to ženy přečtou, začnou se naopak všech těch postupů bát?

Doufám, že ano! Ale já chci jen to, aby se na základě informací mohly rozhodnout. Úměrné a vhodné používání techniky je samozřejmě hodnotné a může zachránit život. Ale to, co se dnes stává ženám, je nevhodné. Velkorysý odhad podílu žen, které potřebují epiziotomii, je deset procent, u domácích porodů je to totiž jedno až dvě procenta. Tři čtvrtiny epiziotomií ve vaší zemi je tedy neodůvodněných. Žádný z  argumentů na jejich obhajobu není podpořen výzkumem.

* Statistiky v naší zemi nicméně prokazují trvalý pokles mateřské a novorozenecké úmrtnosti - a je to dáváno do souvislosti právě s kvalitnější lékařskou péčí. Znáte ta čísla?

Jeden lékař u nás takto přednášel sálu porodníků. Nejdřív ukázal křivku, že klesá úmrtnost spolu s tím, jak přibývá císařských řezů, monitorování plodu a ubývá porodů doma. Lékaři přikyvovali. Pak ukázal, že stejně tak křivka odpovídá zvyšujícímu se počtu televizních přijímačů a nárůstu těžkých zločinů. To už se lékaři dívali trochu zděšeně. A pak ukázal, že to souhlasí i s nárůstem počtu čápů v Nizozemsku.

* Co tím chcete proboha říci?

Že je chyba poukazovat na něco bez uvedení všech souvislostí. V Nizozemsku, kde se rodí doma, se například nic takového nepotvrdilo - nelze říci, že tam, kde rodilo více žen doma, byla vyšší novorozenecká úmrtnost a naopak. Změnila se prostě řada dalších věcí, které příznivě ovlivňují úmrtnost. Ženy mají lepší výživu, díky antikoncepci si mohou zvolit intervaly mezi dětmi, jsou dostupná antibiotika, krevní transfuze..

* Ale mnoha ženám lékařský porod vyhovuje. Mají strach z  bolesti, proto žádají epidurál a díky němu třeba rodí více v  pohodě, která, jak jste sama uvedla, je pro výsledek důležitá. Mohu vám uvést mnoho případů takových žen.

Není důvod odpírat ženám utišující léky, to je osobní rozhodnutí každé ženy. Důležité je i to, že se pro ně skutečně samy rozhodnou a mají možnost volby. Na druhé straně, ženám je mnohdy k věření předkládáno něco, co není pravda. Lékaři chtějí postupovat ve svých kolejích, a tak řeknou ženě: když si to vezmete, nebudete mít žádné bolesti. Pak je logické, že to ženy chtějí. Ano, americké ženy si mohou vybrat, ale vybírají jen z toho, co jim řekne porodník. Uvedu vám následující příklad: žena řekne, že chce přirozený porod. Ke konci těhotenství porodník oznámí, že dítě je příliš velké a  že by možná bylo dobré porod vyvolat. Možná žena bude souhlasit, možná ještě ne. Po týdnu porodník sdělí, že už je týden po termínu a že to může být nebezpečné. Žena raději souhlasí s vyvoláním porodu. Dostane kapačku, na břiše má monitor, přijdou těžké kontrakce. Sestřička oznámí: nemusíte trpět, můžeme vám dát epidurál. Matka kvůli velkým bolestem souhlasí. Může se stát, že porod nepostupuje dost rychle. Přijde lékař a navrhne císařský řez. Kdybyste se zeptala lékaře i ženy, oba vám odpoví, že to vše bylo svobodné rozhodnutí. A kde zůstal přirozený porod?

* To nevím, avšak lékař rozhodně udělal vše pro záchranu dítěte.

Ano, ale ve smyslu: kdyby se něco pokazilo a já to neudělal, mohla byste mě žalovat. A pokud toto je prioritou v jeho uvažování, pak je to podle mě špatně.

Co také tvrdí Henci Goerová

* Císařský řez je v USA nejčastěji prováděnou velkou břišní operací. Každý rok jej podstupuje jedna z pěti - celkem tedy téměř milion - těhotných žen, a to navzdory zdravotním rizikům, bolestivosti, dlouhé zotavovací době a finanční náročnosti. Odborná lékařská literatura se shoduje, že polovina provedených zákroků nebyla nutná.

* Lékaři nyní u čtyř z pěti rodících žen používají zařízení pro elektronické monitorování plodu. Rutinní používání této metody vede k ohrožení matčina zdraví, neboť v důsledku způsobuje zbytečný nárůst porodů kleštěmi nebo porodů pomocí vakuové extrakce a císařských řezů.

* Bezmála u poloviny žen, které rodí vaginální cestou, se provádějí epiziotomie neboli nástřih hráze ve spodní části poševního vchodu. Výzkumy ukazují, že až na několik výjimek nemá tento zákrok žádný příznivý efekt a často naopak způsobuje potíže.

* Doslova každá těhotná žena, jejíž těhotenství vezme do své péče konvenční zdravotnický systém, neunikne vyšetřením, lékům, zákrokům či zákazům, které - jak dokládá vědecký výzkum - při paušálním použití nejen že přinášejí velmi málo praktických výhod, ale naopak představují zvýšené riziko.


Co na to čeští znalci


* Profesor Zdeněk Štembera, Ústav péče o matku a dítě v  Praze-Podolí, dlouholetý konzultant Světové zdravotnické organizace:

Jméno paní Henci Goerové mi nic neříká, takže se vyjádřím jen obecně: Světová zdravotnická organizace dělala řadu projektů a  závěrem jednoho z nich bylo, že v západních zemích se skutečně indikují některé postupy zbytečně. Těhotenství je v prvé řadě fyziologická záležitost. Samozřejmě dřív umíralo při porodu mnohem více žen a dětí než dnes. Ale stále bychom měli mít na paměti, že zasahovat by se mělo tam, kde se porod od fyziologického průběhu odchyluje, a že jinak jej nemáme narušovat.

* Doc. Vít Unzeitig, Fakultní nemocnice Brno (tato porodnice byla Společností pro zdravé rodičovství i anketou mezi několika sty rodičkami zařazena mezi nejlepší): Základní myšlenka paní Goerové je jistě správná - vrátit porodu přirozenost a ženě důstojnost. Nesmí se však na ni "nabalovat" dogmatická tvrzení. Porod totiž opravdu může být pro rodičku i novorozence nebezpečný a toto nebezpečí většinou přichází náhle. Tvrdí-li autorka, že umí číst ze statistik, proč v nich tedy nepřečte, že nejméně sedm žen z tisíce rodících by pravděpodobně bez rychlé pomoci zdravotníků při porodu zemřelo a několikanásobně více by jich přišlo o své dítě?! Cestu vidím v navázání všeobecné důvěry mezi rodičkou a  zdravotníky, v budování bezpečných, domov připomínajících porodnických zařízení, která mohou být i v blízkosti moderně vybavených nemocnic. V některých věcech má paní Goerová pravdu. Například epiziotomií se dělá zbytečně moc. Jejich frekvence je však dána nejen prostupností pochvy a pružností svalstva pánevního dna, ale i hmotností rodících se dětí. A ta v posledních 25 letech stoupá, rodí se větší a těžší děti. Nezapomínejme ani na ženy, které trpí závažnými nemocemi a  díky novým poznatkům, lékům i technikám umělého oplodnění se jim podaří otěhotnět. Takových žen významně přibývá a právě ony mohou být spontánním porodem ohroženy. Tvrzení, že rutinní elektronické monitorování nitroděložního stavu plodu za porodu vede k ohrožení matčina zdraví, je nerozvážné. Soustavné a  dlouhodobé monitorování za porodu je u většiny žen zbytečné. Není však nebezpečné. Krátkodobé monitorování v intervalech 2-3 hodin je přínosné, rodičku minimálně zatěžuje a v  diagnostice rozvíjející se nitroděložní tísně plodu nenahraditelné. I dnes se nám rodí tři mrtvé děti na tisíc porodů - jejich smrt zatím nedokážeme odvrátit, zůstává zahalena tajemstvím. Bez monitorování jich bylo několikanásobně víc. I v porodnictví platí "zlatá střední cesta". Většina porodníků i porodních asistentek se ji už vydala hledat.
zdroj: MF Dnes, 10.05.2002 - MARTINA RIEBAUEROVÁ -

Na úvodní stránku