Viliam Poltikovič přináší poselství o duši východu


         Viliam Poltikovič přináší poselství o duši východu do magické, rozporuplné, veskrze evropské Prahy. Třiačtyřicetiletý filmař, známý díky cyklu Duše východu, některým dokumentům v sérii Cestománie či seriálu televizních promluv duchovního učitele Eduarda Tomáše s názvem Paměti mystika, hovořil už s mnoha indickými svatými muži. Tibetský dalajlama ho v dobrém rozmaru tahal za vousy. Z Indie, Nepálu, Tibetu či Thajska se vrací do domku kousek za Prahou a na Kavčích horách či ve střižně Febia kousek od Václavského náměstí své dokumenty dokončuje. Teď si v sobě nese několik dnů starý zážitek z natáčení dokumentu o hinduistickém svátku Kumbh Mélá, při němž k očistné koupeli do Gangy vstupovaly v jediném dnu a na jediném místě miliony lidí. "Bylo to největší shromáždění lidí na světě, navíc čistě duchovní záležitost, která nemá nic společného například se sportem nebo pop-music," říká Poltikovič. "Sám jsem byl překvapený, jak to Indové skvěle zorganizovali." Čtyřiadvacátého ledna se sešla na soutoku Gangy, Jamuny a mytické podzemní řeky Sarasvatí masa lidí, jejichž počet byl odhadován na 35 až 60 milionů. Věřící vstupovali do chladné vody, aby absolvovali rituální koupel a očistili se od nánosu svých činů. Velký svátek tohoto typu vrcholí jednou za 144 let a Viliam Poltikovič o něm natočil film, který Česká televize uvede 25. března v rámci cyklu Cesty víry. Natáčení se ovšem neobešlo bez potíží. "Indové jsou velmi vstřícní, až dětsky bezprostřední, baví je nechat se fotit a točit, takže problémy s natáčením tam obvykle nejsou," popisuje Poltikovič. "První koupel na Kumbh Méle mohli fotit a natáčet novináři z celého světa, což nebývá zvykem. Při prezentaci v médiích se však všichni soustředili na polonahé ženy a nahé sádhuy, svaté muže. To Indy pohoršilo, protože Indie je dnes dost puritánská, a nejvyšší indický soud vydal zákaz nadále cokoli z rituálních koupelí točit a fotit," vypráví režisér, který dorazil s kameramanem na místo právě v okamžiku, kdy začal platit zákaz. "Naštěstí už tam znám mnoho jogínů a svatých mužů, ti nám pomohli, schovali kameru, vzali nás mezi sebe, dokonce některé záběry natočili sami. Myslím, že jsme díky tomu získali docela zajímavý materiál."

Vyzařování české kotliny

Čím vlastně tolik lidí fascinuje Indie, východní filozofie, jóga, buddhismus? Co je na Indii inspirujícího pro Středoevropana poznamenaného tisíciletým nánosem křesťanské kultury? Viliam Poltikovič tvrdí, že jeho práce dokumentaristy mu umožňuje podělit se s lidmi o vlastní zkušenost, rozšířit možnosti jejich poznání. "U Indů je pro nás příkladné, že mají ze života radost, i když třeba nemají vůbec nic. Vnímají vše kolem sebe jako živé bytosti, například Ganga je pro ně Matkou Gangou. Soustřeďují se na přítomnost, když si s nimi povídáte, když s nimi jste, cítíte, že vás maximálně sdílejí, že jsou s vámi. Nezajímá je nic jiného, jen s vámi pijí čaj a poslouchají vás," popisuje své zkušenosti režisér. "Indie je zvláštní tím, že zahrnuje celé spektrum lidského bytí, od absolutní chudoby až po bohatství materiální i duchovní. Zážitky z návštěvy té země jsou velmi různé. Někdo je zničený špínou, někdo je zase zasažený něčím zvláštním," říká režisér. "Zvláštní zkušenost teď v Indii zažil můj kameraman Michal Hýbek. Jako všichni kameramani je zvyklý být neustále ve spěchu a pohybu. Když jsme byli ve stanu s himálajskými sádhuy a čekali jsme, tak se na něj nečekaně přenesl vnitřní klid z lidí, kteří už ho mají v sobě pevně zakotvený a vyzařují jemnou vibraci. On tomu byl otevřený, vyladil se, zklidnil se a zažil úplně nový pocit, že může jen tak pobývat, nemusí ani mluvit a je mu krásně. Ten pražský mumraj mu najednou přišel banální, dostal se někam jinam, pocítil nový rozměr bytí. To je taky Indie." Podle filmaře, který už navštívil místa s obrovskou koncentrací duchovní energie, má své nezaměnitelné vyzařování i Praha. "Kombinace místa, architektury, kultury, toho, co je v podzemí, to vše vydává zvláštní, pro Prahu typické vyzařování. To přitahuje lidi z různých koutů světa. Celé Čechy leží v kotlině, původně snad kráteru, a je zvláštní, kolik tu vzniká duchovních center. Například ve Střílkách na Kroměřížsku je velké mezinárodní jógové centrum, vzniká tady evropské buddhistické centrum a vedle toho jsou desítky menších.

Být jogínem v Praze

Viliam Poltikovič o východních filozofiích nejen točí, ale i prakticky žije v jejich duchu. Trochu se zdráhá odpovědět na otázku, zda je mystikem či jogínem. "Nejsem rozhodně stoupencem žádného náboženství, čerpám z určitých duchovních proudů, dělám jógu, buddhismus je mi velmi blízký, ale bez náboženských nánosů, interpretací a ideologií. Zajímá mne čistá mystika, mystický proud, který je v každém náboženství více či méně obsažen. Pro jogína a mystika je život v Praze trošku těžší než třeba v Indii. Tady je veškerý duchovní život na okraji, pořád je ještě terčem výsměchu řady autorit, takzvaných vědeckých kapacit. Mne to mrzí, studoval jsem jadernou fyziku a vím, jak je věda vybudována, jak často vědci argumentují něčím, co se může rozplynout jako dým. Mnoha lidem se prostě duchovní věci nevejdou do jejich vnímání světa." Viliam Poltikovič připouští, že ho těší chvála, ale uznání jeho práce pro něj není nejdůležitější. Nestěžuje si, že má problém s penězi na natáčení. Jen konstatuje, že filmy o duchovnu se prosazují hůře než politická či sociální témata. "Jsem zvyklý, že to vždycky nějakou dobu trvá. Například Paměti mystika byly už tři roky natočené, než se je podařilo sestříhat a odvysílat. Pro řadu lidí v televizi nebylo jednoduché něco takového akceptovat. Nakonec měl seriál velký dopisový ohlas."

Veselý dalajlama

Atraktivním objektem pro kamery je ovšem tibetský dalajlama. Existenci usměvavého exilového vůdce Tibeťanů v typickém oranžovém oděvu vnímá i mnoho lidí, kteří jinak o Indii, Tibetu, či buddhismu nevědí vůbec nic. " Vícekrát jsem s dalajlamou točil, a když jej požádám o setkání, je vždy velmi vstřícný," popisuje režisér své zážitky ze setkání s dalajlamou. "Mezi duchovními představiteli je výjimečný tím, že je až dětsky bezprostřední, směje se, zatahá člověka za vousy, objeme ho, vtipkuje, je velmi neformální. Má velký smysl pro humor, je přímý, čistý, nic neschovává. Pokud něco nechce říci, řekne, že to nemůže říct. Na nic si nehraje, sám říká, že nemá ty schopnosti, které mu lidé přikládají. Říká, že je především buddhistický mnich, který je i dalajlamou. Jeho síla je v tom, že je sám sebou, je v tom důsledný a má čistou mysl. A dosáhnout čisté mysli není vůbec jednoduché."

Je to zázrak?

Poltikovičovy filmy nepochybně přispívají k zájmu mnoha lidí o buddhismus, jógu či meditaci. Jejich autor však nemá přesný recept na orientaci v nabídce obrovského množství knih či kursů na toto téma. "Směrů mystiky je strašně moc, každý si hledá svoji cestu. Ne všechny směry jsou čisté, některé jsou zavádějící, vedou k manipulaci i k určité závislosti. Mezi představiteli různých duchovních směrů navíc panuje rivalita. Člověk, který se začíná zajímat o duchovní věci, by měl být ostražitější, ptát se, hledat, dát na intuici a svůj vnitřní pocit," říká Poltikovič, který se domnívá že pro duchovní cestu není bezpodmínečně nutný učitel. "Guru - učitel je dobrý, protože pomáhá svojí vlastní zkušeností. Jsem ale přesvědčený, že to jde i bez něj. Když se člověk dostatečně otevře, najde v sobě samém to nejlepší vedení." Za nejdůležitější krok na cestě k hledání klidu v duši, harmonie, spokojenosti považuje dokumentarista vlastní zkušenost. Ta lidem pomáhá mimo jiné i vyrovnat se s mnoha zneklidňujícími fenomény východních filozofií, často popisovanými zázračnými schopnostmi jogínů či svatých mužů. "Byl jsem dost uzavřený vůči věcem, jako je parapsychologie či psychotronika - například čtení myšlenek. Díky setkání s mnoha lidmi, kteří to ovládají, jsem však zjistil, že to všechno jde, vyzkoušel jsem si na vlastní kůži řadu těchto fenoménů. Zpočátku to byl šok. Těžko se o těchto věcech hovoří s někým, kdo to sám nezažil. Ty takzvané zázračné schopnosti jsou jen určitou prací s energií, dokonalým soustředěním a zároveň uvolněním. Skutečné poznání je však ještě někde jinde, zdánlivě nadpřirozené schopnosti mystiků či jogínů jsou jen průvodním jevem. Mnoho lidí, kteří se o tyto věci zajímají, však na těchto neobvyklých průvodních jevech příliš lpí, zajímá je třeba možnost manipulace s lidmi. Zapomínají na podstatu věci, ke které se dochází pomalu, velmi obtížně. V poznání podstaty stvoření, v hledání odpovědi na otázku, proč tu jsme a k čemu to všechno je, však mystika spočívá."
zdroj: Mladá fronta DNES ,17.02.2001 Autor: RICHARD GURYČA

Na úvodní stránku