Olympiáda: zase jde o peníze
Olympiáda: zase jde o peníze
Poslouchejte zprávy ze sportu. V poslední době občas
znejistím, zdali si to v médiích někdy nepletou s rubrikou o
záležitostech ryze ekonomických. Tak třeba: francouzský
dribler míří do Realu Madrid za šedesát milionů dolarů, Pavel
Nedvěd z Lazia Řím do Juventusu Turín za našich 1590 milionů
korun. Kdyby klub Sabres nesplnil přání Dominika Haška, musel
by mu prodloužit smlouvu za 9,5 milionu dolarů. Kdo k těmto
obchodům zaujme poněkud kritické stanovisko, bude nazván
přízemním, závistivým Čecháčkem. Kde tenhle tanec milionů
dolarů se sportem skončí?
Včera se v Moskvě rozhodovalo,
kterému městu budou svěřeny letní olympijské hry v roce 2008.
Členové Mezinárodního olympijského výboru přes protesty
ochránců lidských práv a nesouhlas některých předních
sportovců se rozhodli pro Peking. Přehlédli, že Čína je zemí,
která je na prvním místě v počtu poprav. Veřejné hromadné
popravy se konají na zcela zaplněných stadionech. Čína
usilovala už o uspořádání loňské olympiády, neuspěla však
kvůli "záchodkovým problémům". Tchajwanský podnikatel doufal,
že se mu podaří podílet se finančně na dobře umístěných
prvních pekingských samočisticích toaletách. Úřady si však
spočítaly, že obyčejní lidé by si nikdy nemohli dovolit
záchodek použít. Aby takový podnik mohl finančně prospívat,
lidé by za každou návštěvu museli zaplatit něco mezi jedním až
dvěma dolary, což představovalo průměrný denní výdělek. Mnozí
z 12 milionů obyvatel Pekingu tehdy záviseli na šesti tisících
veřejných záchodcích, protože některé domy staré části města
byly postaveny bez sociálního zařízení. Většina záchodků
nebyla ničím více než otevřeným betonovým korytem. Nemusela
mít označení, lidé je nacházeli po čichu. Možná, že tenhle
nelehký problém už v Pekingu alespoň zčásti odstranili, avšak
nedávno se svět dozvěděl, že z těl popravených lidí se
odebírají potřebné orgány, jež se za vysoké ceny prodávají na
Západ.
Není pochyb, že Čína v horečných přípravách přestaví do
roku 2008 kdeco, aby se o ní lépe mluvilo. Firmám z
nejvyspělejších zemí budou nabídnuty zakázky za stovky miliard
dolarů, a bude-li se některý závod konat na okraji města, lidé
odtud budou vystěhováni, aby nebyli nevhodným komparsem. Za
peníze se dají dělat divy. Čína však sotva dokáže, aby
sportovcům při pohledu na olympijské kruhy zmizel pocit, že v
této zemi připomínají nářadí na spoutané lidi. Lze si jen přát
a věřit, že nakonec přece jen ušlechtilé sportovní zápolení
žádnými penězi z mantinelů fair play nevybočí a že ani
nejvyšší hlavouni Mezinárodního olympijského výboru při tak
důležitém rozhodování ziskuchtivostí vedeni nebyli.
Mladá fronta, sloupek, 15.7.2001, autor:Josef Krečmer
Na úvodní stránku