Mobilní telefon a sebevraždy
Britští vědci zjistili, že jsou uživatelé mobilů čtyřikrát náchylnější k sebevraždám než lidé, kteří mobil nevlastní. Podle nich za to může elektromagnetické záření, které při telefonování mobilem proniká do mozku a redukuje produkci hormonu vyvolávajícího u člověka pocit štěstí. Ve svých závěrech mají britští badatelé pravdu: statistika je řeč čísel, tu ničím neoklameš. Ve svém pochopitelném zápalu pro exaktní vědy však pro tento alarmující jev nabídli poněkud krkolomné vysvětlení. Chuť hormonů nikdo nezná, a tak jen stěží řekne, zda může být šťastná, či nikoli. Pravá příčina vysoké mobilní sebevražednosti je prozaičtější. Pokusme se ji nastínit na jednom názorném příkladu.
Mladík jménem Patrik, jehož holící pokusy doposud zcela neodstranily jemné chmýří kolem uší, je citlivá, a jak už to v jeho věku bývá, zranitelná duše. Jak to také (dnes) v jeho věku bývá, vykračuje si to pražskými ulicemi a v pravé ruce svírá mobilní telefon. Nekouká napravo ani nalevo, pohlcen displejem a tlačítky svého nového miláčka (mohli bychom ho tak snadno nechat vstoupit přímo pod kola jedoucího automobilu, avšak bylo by to laciné, a navíc by to hrubě zkreslilo náš výklad). Ještě nedávno mobil neměl, a nikdo z vrstevníků se s ním pomalu nechtěl bavit. Na svém přístroji neustále cosi kutí. Pohleďme mu nyní přes rameno a zaostřeme zrak na displej. Esemeska, již právě napsal, zní: PAVLE NEPODNIKNEM NECO? PATRIK. Zmáčkne čudlík a zpráva odejde adresátovi. Chvíli si projíždí adresář s křestními jmény a telefonními čísly a zastaví se u jména Hynek. Zadá jeho číslo a už vyťukává: MAM DNESKA CAS, CO ZAJIT NA PLAVECAK? PATRIK. Tlačítkem vzkaz odešle. Kráčí dál a přitom se ustavičně probírá adresářem se jmény a čísly. Potom se ozve krátké pípnutí. Patrik si tlačítkem vyvolá text právě přijaté esemesky: PLAVANI JE VOPRUS DELAM NA SVYCH STRANKACH HYNEK. Neujde ani deset kroků a z mobilu opět vyjde pípnutí. Stisk tlačítka a na displeji se objeví: NESKA TO NEGO SEDIM NA NETU A CHATUJU S PJETI SUPER KOSTMA GDYS CHCES KONEKTUJ SE MAM NICK BRAD PITT. PAVEL. Patrik se zastaví. Stojí před přechodem, ale vypadá to, že ne kvůli silničnímu provozu. O něčem usilovně přemýšlí. Nakonec si na displeji vyhledá jméno Veronika. Chvějícím se prstem odhodlaně vyťuká: JSEM VOLNEJ NEZAJDEM NEKAM? PAVEL. Odešle text. Za necelou minutu to v přístroji pípne a Patrik si přečte zprávu: SEM U COMPUTERU NIKA. Poté si oba v rychlém sledu vymění následující esemesky: NECO ZAJIMAVYHO? PATRIK. KECAM S JEDNIM BEZVA KLUKEM MENUJE SE BRAD PITT NIKA. MILUJU TE PATRIK. Telefon se odmlčí. Patrik nervózně přešlapuje. Konečně vysvobozující pípnutí: CHCES ME? NIKA. Chlapec se rozzáří a rychle naklepe: CHCI JENOM TEBE. Vlekoucí se minuty přeruší signál a text: VLEZ DO NEJBLISIHO INTERNETCAFE UDELAME SE PRES CHAT NIKA. Patrik vypíná mobil nasedá do tramvaje mířící k náměstí I. P. Pavlova. Odtamtud je to na Nuselák, co by kamenem dohodil.
Zdroj: MF dnes, Autor:Martin Daneš, 14.3.2001
Na úvodní stránku