Mobilizace ve jménu špíny
První setkání se sterilním světem pro mě vypuklo, když se narodila
moje malá sestřička. K miminku se přistupovalo s rouškou, sahalo se na
něj jen umytýma rukama, lahvičky a dudlíky se vyvařovaly, plenky
žehlily po obou stranách... Bylo mi pět, těšila jsem se na dítě a ne
na další zbytečné mytí rukou. Ale když to vezmete jako rituál,
pochopitelně jen rodičovského božstva, dá se přežít.
Jenže sterilní svět se rozhodl nevynechat mě při svém vítězném tažení
proti lidskosti. Ve škole nás sice učili, že v půdě i ve vodě žijí
mikroorganismy a bez nich je voda i půda mrtvá. Ale mikroorganismy na
našich rukách, zubech a jinde bylo nám vytipováno důsledně potírat.
Srostli jsme se základy hygieny. Jenže to byly jen předsunuté voje,
nenápadní vyslanci. Vlastně doby idylické.
Dnes přicházejí hlavní jednotky - celé roty a brigády. Sterilní svět
dobyl všechny reklamní agentury. Co je sterilní, je dobré. Čistící
prostředek? Jen když hubí bakterie. Prací prášek? Jen když proniká do
podstaty. Mýdlo? Jen když potírá všechny mikroorganismy a možná odrolí
i něco vaší kůže. Je sice vaše, ale odumřelá, a tudíž nehygienická.
Zubní pasy? Pcham, zastaralé. Dnes je třeba potírat jakékoli
mikropotvůrky v celé ústní dutině.
Přílišná čistota vydrhne duši z těla, praví bábinka v knize Betty
MacDonaldové. Sterilní tažení napřed oddělilo kuchyni od obývacích
pokojů - nebudeme sedávat tam, kde se vaří. Děti vykázalo z kuchyní do
dětských pokojů - to by tak hrálo psát úkol mamince na očích na
kuchyňském stole. Nemocné oddělilo od zdravých, narodit se doma je
nezdravé, umřít doma, před očima svých blízkých - rovněž nevhodné.
Také mateřské mléko bylo zavrženo a nahrazeno umělým, zaručeně čistým
a zdravým. (Ke kojení se jako k jedné z mála nečistých věcí musíme
vracet. Je sice možná nedokonalé, ale zatím nikdo nevymyslel nic
lepšího.)
Do naší komunikace zatím sterilita vysílá první nenápadná chapadla. Je
tak snadné získávat informace z internetu a jiných sítí a tak
zastaralé číst noviny a šmejdit po knihovnách. Poezie zaprášených
hřbetů? Nenechte se vysmát. A takové to potřásání rukou, líbání k
svátku či k narozeninám, osobní nehygienické blahopřání k narození
dítěte? Vše lze nahradit velmi čistou, nezávadnou, ač impotentní
textovou zprávou z mobilu do mobilu, z e-mailu do e-mailu. Což mi
připomíná chmurnou historku. Když moje sestřenice čekala miminko, byli
jsme všichni celí netrpěliví. Co to tedy bude a kdy už? Právě když
novopečený otec obvolával všechny příbuzné, nebyla jsem v práci u
telefonu. Sdělil tedy kolegyni: "Napište jí jen Emma Josefína, 3,60 a
51, ona už to pochopí." Když jsem se vrátila k pracovnímu stolu,
nechápala jsem nic. Na papírku totiž stálo: E-mail Josefína 3651. A to
šlo o narození dítěte, pro Emu Pepinu jedna z nejdůležitějších chvil v
životě.
Také pravda je často špinavá a drsná. Zacházíme s ní podle toho.
Sterilizujeme ve velkém. Vypucujeme se zvenku i zevnitř, všude čisto,
ani malinká bakterijčička. Ani malinký citeček. Virtuální podoba
našeho světa. Televizní zprávy mohou být plné krve a násilí a
nespravedlnosti a křivd, ale nikdo neuroní ani slzu. Ostatně, když
jednou moderátorka uprostřed střelby slzu uronila, byla odvolána za
neprofesionalitu.
Též se sluší vyhlásit mobilizaci. Táhnu veřejně proti sterilním vojům.
Moje děti mohou psát úkoly na kuchyňském stole. Chci probourat zeď z
kuchyně do pokoje. Ten, kdo stůně, smí ležet mezi námi, když je mu v
samotě ložnice smutno. Na Emu Pepinu jsem se šla nehygienicky okamžitě
podívat. Když byla nemocná, a to nikoli kvůli nějaké bakterii mnou
zavlečené, navštívila jsem ji v nemocnici a dlouho jsem ji chovala i s
kapačkou v tlapičce. Žádná sestřička ani doktor mi to kupodivu
nezakázali. A taky pravdu si budeme říkat. To se mi bez zbytečných
obav a přetvářek uleví. Mojí mobilizace pod heslem - Co tě nezabije,
to tě posílí - se může zúčastnit, kdo chce. A kdo to přežije.
Metro,6.11.2000, Michaela Matuštíková, redaktorka Mladého světa
Na úvodní stránku