Krása v marnosti
Byli tři - dva muži a jedna žena - a i když vím, že to bude znít hloupě, tak převládající dojem z nich jsem měl ten, že jsou krásní. Nebyli staří, ale na druhou stranu už taky žádní zelenáči. Svou práci dělali důkladně a bez zbytečných průtahů. Klečeli kolem ležícího starého pána, a zatímco z vedlejší místnosti zaznívalo lamentování a pláč jeho manželky, přikládali mu k hrudi těleso defibrilátoru k dalším a dalším impulsům. Monitor nereagoval. Osádka rychlé záchranné služby nepolevovala v oživování - jeden z mužů obsluhoval přístroj, druhý držel kyslíkovou masku u tváře a žena píchala infuze adrenalinu do zchátralých modrých žil na ruce - injekční stříkačku svírala štíhlými prsty s dlouhými, působivě nalakovanými nehty. Čas neběžel horempádem kupředu - jak má normálně ve zvyku -, ale podivuhodně znehybněl. Konečně se na monitoru zdráhavě obnovil záznam srdeční činnosti. Starý pán byl naložen na nosítka a odnesen do sanitky před domem. Bouchly dveře. Bílé vozidlo s červeným křížem vyrazilo s kvílivým houkáním na ulici. Díval jsem se za ním mocně dojat - mimo jiné i tím, s jakou elegancí to vzal řidič přes chodník, aby ušetřil drahocenné vteřiny. Starý pán byl bezpečně převezen do nemocnice a odevzdán jednotce ARO. Happy end? Ne.
Po několika dnech nastaly neočekávané komplikace a starý pán zemřel. Šel jsem do nemocnice vyřizovat formality a v bufetu jsem náhodou spatřil osádku oné sanitky. Pojídali zrovna nějaké rohlíky, kyselé ryby a salámy, které zapíjeli minerálkou. Vypadali v té nevzhledné kantýně pojednou tak nějak ošuntěle; celkem podobně jako svačící zedníci nebo instalatéři. Ostatně proč taky ne - úděl lékařů je svým způsobem zrovna tak marný jako úděl kohokoliv jiného.Ale cestou, cestou k té marnosti, malí obyčejní lidé - ať už lékaři nebo zedníci - dělají velké a neobyčejné věci. A myslím, že právě v tom je určitá krása.
Tento článek byl inspirován deníkem jistého horolezce. Stálo v něm, že obyčejný městský člověk, jenž se nikdy nedostane do osmitisícových výšek, nemá ani ponětí o tom, jak krásný je svět balancující na hraně mezi životem a smrtí. Nebo napsal mezi smrtí a životem? Už nevím. Krása natřásaná v třpytivé toaletě exotiky mě nikdy nezajímala tak hodně jako ta, kterou je vidět každý den z okna.
Mladá fronta ,19.03.2001
,Autor: Karel Franczyk
Na úvodní stránku