Báječní lidé pod psa


         Je krásná jarní neděle. Děti si poklidně hrají na dvorku, dospělí posedávají na lavičkách. Z jednoho domu vychází pan Chovatel a míří k pískovišti. V rukou nese malé terárium s  kobrou, kterou něžně vypouští do pískoviště. Děti jí ochotně dělají místo a dál si nerušeně stavějí bábovičky. Kobra se mírumilovně vyhřívá na slunci v písku. Pan Chovatel klábosí se sousedy o fotbale. Všichni jsou spokojeni. Pokud vám tato představa připadá absurdní, zkuste si položit otázku, čím se tento bizarní výjev liší od situace, kdy na dětském hřišti pobíhá pitbul bez náhubku. Snad pouze tím, že kobra s daleko menší pravděpodobností zaútočí na člověka, pokud ji k tomu sám nevyprovokuje.

        Bojovým psům - jak naposledy ukázal případ pokousané holčičky v Havířově - se to občas přihodí.

O tom, že někteří majitelé psů si svých čtyřnohých chráněnců váží více než spoluobčanů, víme již déle - pravidelně se o tom přesvědčujeme na podrážkách svých bot. V posledních letech se však množí případy, kdy psi zasahují do soukromí lidí v okolí daleko agresivněji: ohrožují je na životě. Argumenty majitelů bojových plemen psů již dobře známe z kobercového náletu, který před časem rozpoutali proti návrhu zákona o chovu psů z  pera poslance Kořistky: zvíře samo za nic nemůže a jakékoliv excesy jdou výlučně na vrub špatného výcviku ze strany majitele. Připusťme, že mají pravdu. Proti jejich argumentům však stojí neméně silné protiargumenty: svoboda jednoho člověka končí přesně v místě, kde začíná svoboda druhého. A  především: tam, kde je ohrožen lidský život, musí jít zájmy zvířete stranou - i když za nic nemůže. Krávy z Dušejova také za nic nemohly a byly nemilosrdně poraženy za mlčenlivého přihlížení celé společnosti. (Nemluvě o zdecimování stavů skotu ve Velké Británii nebo vybití milionu kuřat v Hongkongu před několika lety.)

Každý si - byť mnohdy s těžkým srdcem - uvědomoval, že toto drakonické opatření je nezbytně nutné, neboť dušejovské krávy by potenciálně mohly ohrozit lidské životy. Stačilo pouhé "by mohly". Proč nemá být stejné hledisko uplatněno u povolování chovu bojových plemen psů? Je kráva podřadnější zvíře než pes? Miliarda Indů si to nemyslí. Je proto na místě i na čase začít apelovat na zákonodárce, aby v novém návrhu zákona o chovu psů jednoznačně nadřadili zájmy člověka nad zájmy zvířete. Aby se neohlíželi na tlaky lobbistických skupin, ale především na lidi - na ty, kteří nechtějí nic více než se moci kdykoliv bez obav vypravit z  domu. Minulou neděli již bylo pozdě. A protože místo, kde došlo k vážnému pokousání havířovské holčičky teriérem, shodou okolností velmi dobře znám a znám i několik lidí z jeho okolí.

Dovolte mi učinit dosti osobní a dosti trpký závěr. Muž, který zakousnutého psa od čtyřleté holčičky odtrhl, měl po tragédii pocit, že nemůže věci nechat jen tak - že se něco musí stát. Navštívil tedy jednu z diskusních stránek na internetu a  veřejně učinil podobnou výzvu, jakou jsem na tomto místě právě učinil já. Bohužel se přitom dopustil té hrubé chyby, že zveřejnil svou adresu. Odměnou mu vzápětí byly výhrůžky a  anonymní telefonáty - jemu, který s velkou pravděpodobností zachránil život malé holčičky. Tato společnost je nemocná.
zdroj:MF Dnes, autor: Kobělka, překladatel a publicista



Fórum čtenářů

Naprosto souhlasím s názorem pana Kobělky Báječní lidé pod psa, až na jeden malý detail. V diskusi o tomto problému by se neměl zavádět pojem bojový pes. Kouše také jezevčík nebo kokršpaněl a po ulicích kálejí všichni psi bez rozdílu. Rozdíl je právě jen v majiteli zvířete. Jednoduše řečeno, zákon by měl naprosto jednoznačně určit plnou odpovědnost majitele psa za jeho chování a způsobené újmy. Dále by měl naprosto jednoznačně ukládat za povinnost identifikovat psa. Pes, který nebude mít čipovou identifikaci, by měl být utracen, protože nemá žádného majitele. Zaběhnutý identifikovaný pes bude odchycen na náklady majitele psa a milovníci psů by provozovali psí útulky pouze na své náklady. Tímto chci apelovat na všechny lidi, kteří ještě neztratili rozum a  nejedí se svým psem jedním příborem ze stejné misky. Nebudeme se přece kvůli lidské lenosti a rozmařilosti bát o své děti, aby je nezmrzačil něčí mazlíček.

29.06.2001 - Vít Scheicher, České Budějovice

Na úvodní stránku