Pasivní kouření

         Pasivní kouření škodí víc, než se připouští . Dýchat cigaretový kouř je podle posledních zahraničních výzkumů nebezpečnější, než se dosud myslelo. Například nekuřačka, která žije s  kuřákem, je vystavena až šestkrát vyššímu riziku, že onemocní rakovinou plic, jak konstatovala nová americká studie zveřejněná před dvěma týdny lékaři z Los Angeles. Děti z rodin, kde se kouří, častěji trpí astmatem, záněty průdušek, ale i infekcemi středního ucha. A lidé, kteří musí trávit čas v  zakouřených místnostech, trpívají přinejmenším bolestmi hlavy či pálením očí.

         Pasivní kouření ovšem nepůsobí potíže jen lidem, kteří se mohou bránit, ale třeba i psům. Pes v domácnosti, kde se vykouří více než dvacet cigaret denně, zemře podle statistik dříve než pes v domácnosti nekuřáků. I mezi psy jsou rozdíly: jezevčík svým dlouhým čumákem něco ze škodlivin z kouře vychytá, boxer však ne.

Kvůli pasivnímu kouření

Oběti pasivního kouření ročně


         Agentura na ochranu životního prostředí v Kalifornii (USA) zveřejnila zprávu o vlivu pasivního kouření na zdraví a život svých občanů-nekuřáků. Čísla jsou přepočtena na obyvatelstvo České republiky. Odborníci však předpokládají, že skutečnost je u nás ještě horší, neboť zatímco v USA kouří zhruba 25 procent dospělých, v ČR 30 procent.
Pramen: Státní zdravotní ústav

Naše legislativa je velice dobrá, ale problém je v tom, že se nedodržuje se. Zákoník práce například říká, že na pracovišti se nesmí kouřit, pokud je v místnosti alespoň jeden nekuřák. Ne každý si však toto umí prosadit. Když sedíte s kuřáky a jsou to vaši kolegové nebo v horším Vaši nadřízení, jedná se vám mnohem hůř.
         Podle zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi je zakázáno kouřit v uzavřených prostorách, kam má přístup veřejnost, tedy v kinech, divadlech, ve školách, nemocnicích. Kuřáci se musí odebrat do kuřáren. Zákaz kouření platí i v restauracích během podávání hlavních jídel. Valná většina restaurací však tento zákon ignoruje - nebo o něm vůbec neví. Chrání vůbec české zákony své občany-nekuřáky před riziky, jež ve stále chmurnějších tónech zmiňují světové průzkumy? Odborníci se shodují, že ano - ale my je neumíme dodržovat, neznáme je nebo se prostě jen stydíme je vymáhat. Pokuta za nedodržení zákona je sice až půl milionu korun, nikdo ji však nevyžaduje. Pokuty mají na starosti místní úřady, ale musí je odevzdat státní kase. Nejsou tudíž vůbec motivovány. Nový zákon o ochraně před škodlivými účinky tabákových výrobků, který by měla vláda schválit na začátku příštího roku , by měl zároveň na několika stranách zakotvit to, co je dnes nepřehledně roztříštěné v  mnoha předpisech. Peníze za pokuty by také měly zůstat místním úřadům, aby byly motivovány je vybírat.
         I tak ovšem zůstane řada situací, s nimiž si zákony nikdy neporadí - a  bude záležet jen na domluvě lidí. Například: když nekuřák přijde za někým do kanceláře nebo do jeho bytu a dotyčný kuřák si zapálí "ve svém". Nebo když se nekuřák přistěhuje do rodiny kuřáka. Mnozí kuřáci však se svého zlozvyku nejsou ochotni vzdát, neboť jsou závislí. Kouření je prostě drogová závislost. Nikomu nelze zakázat kouření - to je vždy pouze osobní rozhodnutí daného člověka. Ale už není jeho věcí, kde a kdy kouří. Všichni bychom si měli důrazně bránit právo na čistý vzduch. V naší zemi se však jaksi zažilo, že pokud kuřákovi na jeho dotaz, zda si u vás může zapálit, odpovíte záporně, nějak ho omezujete. V některých případech je těžké vytáhnout zákon. Lepší je pokusit se domluvit: "Já chápu, že vy kouříte, vím, že je to vaše věc, ale nezlobte se, mně ten kouř vadí, byl byste tak laskav a nekouřil?" Mělo by být respektováno:
Tvá svoboda končí u mého nosu

Psáno 8.května 2000

Na úvodní stránku