Na každé zahradě by měl být kompost.

Ekologické chování je volba každého z nás, říká Bedřich Moldan
         Má vůbec cenu, aby se člověk v době obřích továren, širokých dálnic a  stále se opakujících ekologických havárií zajímal o to, jak by svým malinkým dílem přispěl k lepšímu životnímu prostředí? Nevyjde jeho snaha jen jako gesto, které v moři velkých ekologických problémů nebude ani vidět?
"Samozřejmě to má smysl," tvrdí profesor Bedřich Moldan, ředitel Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí. "Pokud lidé nevezmou ekologii za svou ve svém běžném životě, není možné vést žádnou rozumnou ekologickou politiku. Ať už se to týká problémů globálních nebo lokálních." Podle muže, který se stal prvním českým polistopadovým ministrem životního prostředí, by ekologické cítění, ekologické vzdělání měl mladý člověk získat v první řadě v rodině a ve škole. "Myslím, že lidé by už ze školy měli být poučeni třeba o tom, že jídlo nepochází z ledničky,ale že se rodí na poli a že pole se musí nějakým způsobem obhospodařovat. A nejde jenom o to, že se plodina zaseje a pak poseká. Pole je součást krajiny,celého ekologického systému. Mám určitou hrůzu z výsledků výzkumu, který před časem dělala jedna kolegyně. Zjistila, že děti se učí o tom, co je voda, tedy přírodní fenomén, naposledy ve čtvrté třídě základní školy. Pak se dozví už jen to, že voda je kapalina s určitými fyzikálními vlastnostmi, že je to chemická sloučenina, že je to říční systém nebo světový oceán. Už to ale není nikdy voda v celkovém pojetí hydrologického cyklu."
         Co dál by měl vědět ekologicky vzdělaný člověk?
Měl by znát souvislosti meze lidskou činností a ekologickým systémem planety. Člověk je na ekologickém systému závislý tím, že využívá přírodní zdroje. nebo že ho ochraňuje proti ultrafialovému záření. Svým počínáním a  svou spotřebou ekologický systém člověk ovlivňuje a lidé by si to měli uvědomit. Typický je příklad s krevetami. Hodně lidí je má rádo, ale tak jak se dnes chovají, se velmi ničí obrovské plochy pobřeží v Thajsku nebo Indonésii. odkud se dovážejí. Lidé by proto měli mít dostatek informací o  tom, jak jejich konkrétní každodenní činy ovlivňují nejen lokál ní, ale i  globální systémy. Když jsem například traktorista, mohu si vybrat, jestli pojedu po nepohodlné cestě, která je momentálně zabahněná, nebo to vezmu zkratkou přes pole a zničím ho. A měl bych vědět, že ušetřím svých deset vteřin, ale na druhé straně můžu zničit něco, co se už nedá nahradit. Lidem často chybí základní informace. Nemělo by se jim říkat, vy jste lumpové, když házíte do kontejneru na tříděný odpad to, co tam nepatří. Řekl bych jim: Tady máte tři kontejnery; do tohoto se hází papír. Když tam hodíte plast. můžeme to všechno vyhodit na skládku. Tak se rozhodněte, je to vaše volba.
         Takže záleží jen na člověku, jak se rozhodne?
Ano, je to věc každého člověka a jeho odpovědnosti, která se nedá ničím nahradit než jeho individuální volbou. Jakmile třeba já, římský katolík, věřím, že člověk má ve světě výjimečné postavení, že je jakousi korunou tvorstva, beru na sebe tím pádem obrovskou odpovědnost. Moje činy ovlivňují chod ekologického systému mnohem více než chování například vydry. Hovoříme o tom, že člověk má odpovědnost velkou i malou, že má myslet na velké souvislosti a přitom to převádět do svého konání.
         Takže když jde člověk do samoobsluhy, měl by si raději koupit česká jablka než jihoamerické banány, protože tropické ovoce se dováží z velké dálky a doprava patří mezi největší zdroje znečištění?
Nemyslím si, že bych měl někomu něco přikazovat nebo zakazovat. Člověk by si ale měl všechno zvážit. Banány jsou dobré, kdybychom je přestali kupovat, mnoho chudých lidí přijde o obživu. Na druhé straně by si člověk měl uvědomit, že současná relativně levná doprava umožňuje vozit banány daleko. Levná doprava je ale výsada, která časem odezni. Až lidem dojde, že je potřeba zahrnout všechny vlivy na životní prostředí do cen. To bude ale samozřejmě znamenat, že banány budou mnohem dražší. Vždyť i letenka je strašně levná, což je způsobeno mimo jiné tím, že jsou sice vysoké daně na benzin, ale letecký petrolej není zdaněn vůbec. Je to dočasná výsada, která není správná.
         Mluvíte o tom, že je především na člověku, jak se rozhodne, ale jsou přece případy, kdy si člověk vědomě zvolí to horší. Například: Radnice za miliony korun plynofikovaly své obce, takže obyvatelé nemusí topit uhlím a  otravovat ovzduší. Jenže jak roste cena plynu, pro některé lidi je výhodnější spalovat PET lahve, hadry a další odpad. Ten člověk přece musí vědět, že škodí životnímu prostředí, ale košile mu je bližší než kabát. Je to pro něj levnější. A podle toho se rozhodne.
To je příklad, kdy by stát, obec měly zasáhnout. Na druhé straně stejnou službu může poskytnout to, že se řekne: Odpadky se v domácích kotlících spalovat nesmějí, protože z toho jde dioxin a další škodliviny, které vadí nejvíce vám, vašim dětem, vaší rodině. To by mu bylo potřeba vysvětlit, že on na tom sice vydělá, ale zkrátí tak život svůj i své rodiny o tolik a  tolik let. Když se řekne, že toto je špatně a všimnou si toho sousedi, proč by mu nemohli říct: Ty nám otravuješ vzduch, nedělej to, děláš to i proti sobě, připlať si.
         A nejsou právě peníze, vyšší daně na neekologické výrobky a služby jednou z cest, jak přimět lidi k většímu ekologickému jednání?
Určitě. Proto se vymýšlejí různé ekologické daňové reformy, ekonomické nástroje. Je to ale cesta, která se bude uplatňovat postupně, pomalu.
         Vy sám máte dobrý pocit z toho, jak se chováte k životnímu prostředí?
Mám i nemám. Dětství jsem prožil v protektorátu a těsně po něm, v době, kdy byl nedostatek všeho. Proto mi bytostně vadí, když někdo mrhá potravinami. Když se potraviny vezmou z přírody a pak se zbůhdarma zničí. V domě, kde bydlím, jsme dvě domácnosti. S malými dětmi, zaměstnanými lidmi. Stačí nám jedna poloviční popelnice a nemáme s tím žádný problém. To, co se dá hodit do kontejneru na tříděný odpad, hodíme tam. Na zahradě máme kompost, což je mé hobby. Pozoruji, jak se z ošklivých odpadků přírodními procesy vytváří naprosto skvělá černá zem, která se může dávat do květináčů, do záhonů. Myslím, že kompost by měl být na každé zahradě. Když vidím, jak lidé pálí listí a otravují ovzduší sobě i jiným, je to smutný pohled. Poměrně málo jezdím autem, vlastně jen když je to velmi, velmi výhodné. Myslím, že v  takových detailech se chovám velmi ekologicky.
        A s čím u sebe nejste spokojen?
Jsem velmi závislý na sice hromadné, ale přesto ekologicky náročné dopravě, tedy na letadle. V tomto směru spotřebuji světových zdrojů nadmíru. Ale mám pocit, že se snažím létat jen když je potřeba, i když mi to vadí a vnímám to jako problém. Přiznávám ale, že nevím, co s  tím.
         Na dovolenou nelétáte letadlem?
Někdy, také, ale tolikrát to není. Letos jsem byl na chalupě na Šumavě.
         Myslíte, že je možné, aby se celá společnost chovala ekologicky uvědoměle?
Důležité je, aby se rozhodli velcí politici, bohatí lidé, osoby, které mají určitý vliv ve společnosti. Říkám tomu kritická masa společnosti, to ani nemusí být většina, ale jsou to lidé, kteří se takzvaně počítají. Pak se společnost začne měnit a já jsem přesvědčen o tom, že se měnit skutečně začíná.
         I tady v Česku?
Spisovatel Hoffmeister, člověk, kterého si hodně vážím, přirovnal českou povahu ke kapičce rtuti. Ať do ní jakkoli strčíte, přizpůsobí se, ohne. Česká povaha je velmi přizpůsobivá. Velmi citlivě vnímáme signály ze sousedních zemí. Vnímáme vlivy z Evropy a jsem přesvědčen o tom, že překvapivě rychle přejímáme evropské vzorce, a to nejen ty špatné - když je v Praze na osobu více aut než v Mnichově, tak to není nejlepší evropský vzorec z ekologického hlediska, ale přebíráme i ty z ekologického hlediska správné. Platón si představoval, že jakmile budou lidé vědět, co je dobro, budou dobro konat. Myslím; že v zásadě měl pravdu. Věřím tomu, že lidé, když nahlédnou, že některé jejich činy mají negativní důsledky třeba i na někoho jiného, přestanou je dělat.

Profesor BEDŘICH MOLDAN (1935) vystudoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor analytická chemie, ovšem mnoho let se zabývá ochranou životního prostředí. Před listopadem 1989 se angažoval v  pololegálních ekologických iniciativách, kvůli čemuž ho sledovala Státní bezpečnost. Po revoluci se stal prvním českým ministrem životního prostředí a dva roky byl poslancem České národní rady. Od roku 1992 je ředitelem Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí a místopředsedou byra komise OSN pro udržitelný rozvoj. Před dvěma lety se stal vyjednavačem s Evropskou unií v oblasti životního prostředí. Moldan je ženatý, má dva syny a dceru.
        
Autor: Pavel Baroch

Psáno 9.září 2000

Na úvodní stránku