Moudrý odkaz učitele národů


         Na dnešek připadají narozeniny Jana Amose Komenského, i když ty zakulacené budou až napřesrok (nar. 28. 3. 1592). Nechci připomínat, že se toto datum slavilo a snad ještě někde slaví jakožto Den učitelů, ale stále bych se pozastavoval nad tím, že maskulinní druh učitele je na našich školách v povážlivé menšině. Také Komenského heslo "Synu, uč se moudrým býti" bych rozšířil i na "dcery", neboť při listování ženskými časopisy mi výchova žen k moudrosti připadá obzvláště zanedbaná.
        Slovo "moudrý" není totiž synonymem ke slovům chytrý, vzdělaný, inteligentní či šikovný, a vůbec už ne třeba ke slovu mazaný. Moudrost by měla být životní metou lidí, kteří hned od začátku své životní dráhy jsou schopni si uvědomit, že svět zde není pro ně, ale naopak oni pro svět, aby mu předali své nejlepší schopnosti. Cestou k životní moudrosti dojdou lidé kromě mnoha jiných věcí také k poznání, že není dovoleno cokoli ošvindlovávat jen podle toho, jak se nám to hodí, ale že všechno je nutné vidět z mnoha stran. Ani moudré citáty nesmějí být svévolně zkracovány, neboť tak nevystihují plně poselství, které k nám bylo vysláno přes celé věky. Takže, pokud jde o Komenského, neměli bychom se při každé ztrátě svobody, což - jak známo - není v těchto zeměpisných souřadnicích žádná vzácnost, utěšovat jen jakýmsi vágním slibem, že vláda věcí tvých opět se vrátí do rukou tvých, ó lide český.
         On to Komenský totiž napsal poněkud jinak, a snad proto neuškodí, když si připomeneme dané souvislosti. Komenský neodešel do ciziny hned po prohrané bitvě na Bílé hoře, ale až o osm let později. Po celou třicetiletou válku pak věřil v pád habsburského rodu, a tím i návrat svobody do českých zemí. Ve svém pedagogickém díle často propagoval vědecké poznatky své doby, ale přesto jeho filozofický základ byl nejednotný a kolísavý. Ve své touze po změně poměrů doma podléhal občas i jistému chiliastickému blouznění a zejména uvěřil v pravdivost proroctví Mikuláše Drabíka, který takovou politickou změnu v Čechách opakovaně hlásal.
         Teprve dva roky po uzavření vestfálského míru si Komenský definitivně uvědomil, že se splnění této své největší naděje za svého života nedočká, a sepsal svému národu krásným jazykem velmi cenné mravní odkazy shrnuté do slavného Kšaftu umírající matky jednoty bratrské. Mezi nimi odevzdává i "snažnosť v pulerování, vyčišťování a vzdělávání milého našeho a milostného otcovského jazyka", což by si dnes měli zapsat za uši ti, kteří ten jazyk nikterak nepulerují, ale s obzvláštní perverzí przní na různých velmi krátkých vlnách.
        V devatenáctém odstavci těch rad, příkazů a poučení najdeme v Kšaftu i onen často citovaný výrok, který širokému publiku snad nejvíce přiblížila Marta Kubišová ve známé Modlitbě pro Martu. Ovšem přiblížila jen částečně, neboť ta věta v plném znění vypadá takto: "Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!". Obávám se, že pro mnoho čtenářů budou slova o hříchu novinkou. Jenže právě v nich je Komenského moudrost, kterou bychom se měli od něho učit. On totiž ví, že vichřice hněvu nikdy nepadají na naše hlavy jen tak bez našich hříchů. Sami jsme si do značné míry zavinili i tenkrát Bílou horu jako o mnoho let později i komunismus v této zemi.
         A když se rychle nezbavíme hříšníků z těch vlád, které se po roce 1989 vrátily do našich rukou, budeme potrestáni vichřicemi hněvu nového. Naštěstí je nám opět propůjčena ne vždy samozřejmá možnost volby. Jde jen o to, abychom toto právo vzali jako svoji povinnost a volili v duchu moudrého odkazu našich myslitelů, mezi něž na čelné místo patří i dnešní oslavenec Jan Amos Komenský.
Zdroj: deník Metro Autor: Jiří Ješ, 28.3.2001

Na úvodní stránku