Klaus a Havel dokázali, že spolu umějí mluvit


         "Nezměnili jsme své názory, nepřekonali odlišné pohledy, ale jasně jsme demonstrovali sami sobě i navenek, že spolu umíme hovořit bez ohledu na to, že si ponecháváme své názory na celou řadu věcí," konstatoval po schůzce s Václavem Havlem Václav Klaus.
        Díky indiskreci číšníka Šalouna, který hluchoněmost pouze předstíral, aby dostal tuto výhodnou práci, můžeme jako jediní čtenářům na autentickém záznamu dokázat, že Klausova slova jsou naprosto pravdivá.
        Havel:"Dobrý den."
        Klaus (k Šalounovi): "Kdyby nešlo o přátelské, podtrhuji přátelské setkání, byl bych nucen prohodit něco o banálních větičkách."
        Havel: "Sluha je hluchoněmý."
        Klaus (k Šalounovi): "Někteří lidé, které nikdo nikdy nevolil, nám chtějí neustále předhazovat svou takzvanou moudrost."
        Havel: "Začneme plněným rajčetem."
        Klaus: "Plněné rajče!"
        Havel: "Raději lanýžovou paštiku."
        Klaus:"Nesnáším ragú z hlodavců." Havel: "Lanýž je houba."
        Klaus (k Šalounovi): "Nejenže nás neustále preceptorsky poučují, oni i do naší češtiny zatahují taková ta bruselská, naprosto nesrozumitelná slůvka. My belgičtinou mluvit nechceme."
        Havel (k Šalounovi): "Někteří lidé, kteří nevědí, že lanýž je houba a že v Belgii se nemluví belgičtinou, nýbrž bruselštinou, chtějí vydávat své řekl bych xenofobní buranství za propagaci národních zájmů."
        Klaus (k Šalounovi): "A teď tedy kapouna, mám naspěch, my skuteční politici nemůžeme sedět jen tak někde na Hradě, my musíme hovořit s těmi, kdo nás poslouchají."
        Havel: "Sluha je hluchoněmý."
        Klaus: "Kapoun."
         Havel: "Brojler."
         Šaloun: "Poulard."
        Klaus: "Říkal jste, že je hluchoněmý."
        Havel: "Nikoliv, vypasený."
        Klaus: "Tak proč mluví belgičtinou?"
        Havel: "Bruselštinou."
        Klaus: "Takže kapučíno."
        Havel: "Espresso piccolo."
        Klaus: "Slyšíš, pikolíku, máš pohnout!"
        Havel: "Sluha je hluchoněmý."
        Klaus: "Vida, prší."
        Havel: "Krápe."
        Klaus (k Šalounovi): "Někteří lidé vidí všechno jinak než ostatní a snaží se nám tento falešný, zdůrazňuji falešný pohled vnutit, ačkoli je nikdo nezvolil."
        Havel (k Šalounovi): "Kdo vidí déšť tam, kde ve skutečnosti spadne pouze několik kapek, může být právem považován za megalomanského schizofrenika, že."
        Klaus: "To už je skoro lijavec."
        Havel: "Střechy osychají."
        Klaus (k Šalounovi): "Budu si muset vzít na cestu zpět deštník."
        Havel (k Šalounovi): "Slunečník pro pana předsedu!"
        Klaus: "Na shledanou."
        Havel (k Šalounovi). "Někteří lidé se ani neumějí rozloučit, že."
zdroj:Mladá fronta Dnes, 24.4.02 autor © MARTIN KOMÁREK

Na úvodní stránku