Co si myslíte o podivném propagování “jointového” buddhismu J. X. Doležalem?


        On je to žurnalista, ne buddhista. Nelíbí se mi činnost lidí, kteří se drze vecpou kamkoliv a ještě drzeji a netolerantněji odsuzují vše, co je mimo rámec jejich pochopení, kteří píší a hovoří o vnitřním klidu a  míru, a přitom se chlubí tím, že u sebe neustále nosí pistoli: co se týče duchovnosti, napáchají víc škody než užitku. Je to ale jejich cesta. Vzpomínám, jak odpověděl jeden guru na otázku Evropana, co si má myslet o žebrácích, malomocných a mrzácích na ulicích Kalkaty a  jak se k nim má chovat. "Tyhle duše si vybraly zvláště obtížnou cestu", odpověděl.
        Pistole - symbol obrany či násilí. Téma násilí patří mezi velmi složité lidské otázky, jde o to, zda-li se dá tradice "ahimsy" uplatňovat naprosto ve všech situacích. Zřejmě se v takových to problémech nedá příliš zobecňovat, a tak prosím prozraďte, jak vy osobně jste se s tímto vypořádal?
        Už když jsem se v dobách, kdy jsem trávil spoustu času na Karlově mostě, musel často s přáteli setkávat v hospodách, dokázal jsem se, protože nosím celý život brýle a při jakékoliv pračce mi stačilo rozbít brejle a byl jsem nahranej, pět minut před tím, než se to sepralo, zvednout a odejít. Šestým smyslem jsem vytušil, že se stahují mraky.
        Mám na mysli citlivost a "umění naslouchat" situacím. Rád vyprávím příhodu o americkém mistru světa v aikidu, který ale stále toužil se před kamarády poprat a  dokázat jim tak své mistrovství. Jednou se vracel posledním poloprázdným metrem v Tokiu domů od svého mistra, když tu do vozu vstoupil velký opilý Japonec s lahví sake, domácí kořalky, v ruce. Sedl si vedle těhotné ženy, dal si nohu přes nohu, div ne té ženě do klína. Američan se soustředil do hary (třetí čakry, dobu fyzického a energetického středu člověka, se kterým pracují všechna bojová umění) a řekl si v duchu – teď, jakmile se jí jen dotkne, vyrazím a celé mu světu ukážu, jak se umím prát. V tom, kde se vzal tu se vzal, k opilcovi se naklonil malý stařeček, poklepal ho po rameni a zeptal se: "To sake vám vařila žena?" Ožralec se rozvzlykal a svěřil se, že mu ten den umřela manželka. Američan se zastyděl, protože si vzpomněl, kolikrát že jen mu jeho mistr vyprávěl, že sice existuje vítězství v boji, ale to skutečné vítězství je to před bojem.Je to jasné? Ten stařeček "slyšel", co je za agresivitou opilce. Nestaral se egoisticky o  sebe, jako onen Američan, ale naslouchal, co se děje v opilci. A dokázal pak jedním jediným správným řešením situaci preventivně rozřešit.
        Právě tak má jedno jediné řešení (i když pak může být manifestováno v mnoha různých formách) každý kóan. Právě tak každý z nás velmi dobře ví, jak má tu kterou situaci či problém řešit – jen mít tak přístup k té dokonalé vnitřní podvědomé databázi v našich myslích. Jen se neokřikovat. Jen nebýt zbabělý. Jen důvěřovat své intuici.
        Mimochodem (nejen studium působení subliminálních nahrávek), je prokázáno, že podvědomí nikdy nelže. Neumí se přetvařovat. Nezná ironii. Jinak řečeno, prokázala se pravdivost Buddhova tvrzení, že jsme všichni dokonalí.
        Zpátky k otázce o násilí a neubližování. Emočně vyrovnaný, tělesně uvolněný, zdravě se stravující a nadhledu schopný člověk (nejlépe s buddhistickou praxí) nejenže neubližuje, ale ani nemá strach. Důvěřuje jiným i sobě. I zvířata, hlavně kočky a psi, klid na jeho hladině mysli vycítí, a chovají se klidně a důvěřivě. To také vysvětluje ty slavné poustevnické schopnosti povídat si se lvy nebo havrany.
        Když jsem přišel do Prahy, bydlel jsem nějakou dobu na ubytovně s jedním cikánem. Chodil domů až v noci věčně opilý a tak jsem se s ním moc neviděl. Jednou mne ale uprostřed noci probudil a držel mi tenký nůž na chleba před obličejem a  křičel, že mu to nemám dělat, že už jednou seděl za to, že někoho zabil atd. Mávl jsem rukou, otočil se a spal dál. Ráno jsem odešel do práce na stavbu, jako by se nic nestalo. V poledne se do hospody, kde jsme obědvávali, přišoural zkroušený cikán a stydlivě se zeptal, jestli se na něho nezlobím. Řekl jsem že vůbec ne, vždyť se nic nestalo. On celý šťastný koupil dva rumy, jednoho mi vnutil, a vyprávěl, že za to jaksi nemůže, že jsem zapomněl uklidit nůž a on když v opilosti vidí nůž, tak se nezná a vždycky něco provede. A že já jsem první, který hned nevolal policajty a že mi to do smrti nezapomene – a objednal druhého ruma. Vysvětlil jsem mu, že nepiju, ale že ho chápu, poplácal po ramenou, a cikán si mne vždy považoval a za rok jsem pak byl pozván jako čestný host na cikánskou svatbu.
        Agresitiva a násilí jsou jen vnějšími maskami vnitřní nejistoty a neschopnosti emočně se vyrovnat s komplikovanými situacemi. Lidé příliš lpí na slovech (jedna z velmi užitečných metod zenu a systému kóanů je právě schopnost naučit mnichy jak nelpět na slovech), snadno se zbytečně uráží, nikdo je nenaučil diskutovat, odpouštět nebo prohrávat.
        Důvěřovat a neubližovat ale neznamená být bezbranný. Někdy je přece třeba se dokázat ubránit. Ideálním způsobem tento bohužel věčný problém přece vyřešili už čínští šaolinští mniši – vymysleli dokonalý způsob sebeobrany.
        Ještě jinak - násilí a agresivita je složitý sociologický, psychologický a  demografický problém, ovlivněný také tím, jak se rodíme, jak jsme vychovávání (ne hrou, ale drezůrou), ale také tím, jaké filmy vidíme v televizi a jak se stravujeme. Vzpomínám na jednu studii, na základě které ve Finsku změnili jídelníček ve věznicích (omezili především červené maso, živočišné tuky a koření) a za rok se jim celostátně velmi výrazně snížila recidivita.

Autor: Vlastmil Marek, http://www.spirala.cz
Na úvodní stránku