Heil! Rasová kontrola!
Heil! Rasová kontrola!
Na osamělé noční refýži stojí čtyři lidé. Z tramvaje,
přijíždějící odkudsi z Libně a ze Žižkova, vystoupí skini. Asi
tak sedm osm jich je. Rozhlédnou se a jejich skupinový fýrer
mobilem, zvaným "hand free", kamsi hlásí: "Tady rasová
hlídka!" Pak holohlavci vizitýrují ty čtyři, čekající na
elektriku. Podívají se jim do obličeje, zda ksicht není
jinobarevný. Či jestli z něj netrčí ohnutý židácký nos. Rasová
kontrola shledává, že jsou tu pouze lidé vizáží a snad i krví
přijatelní. Kontroloři tedy odcházejí směrem dolů ke
Strašnicím. Vyjukaní zkontrolovaní ještě slyší, jak vůdce
podává hlášení: "Tady všechno v pořádku. Jdeme na
Černokosteleckou!"
Tento příběh zažil před několika dny velmi
důvěryhodný člověk. Dodnes není pouze šokován. Je ponížen. Jak
by také nebyl, když ho parta idiotů, legitimizována jen svou
početní a fyzickou převahou, "rasově kontrolovala"? Pro
slušného člověka je to bezbřehé mravní znásilnění. Navíc se
mučí otázkou: co kdyby někdo z těch na refýži byl Rom, černoch
nebo Vietnamec? A rasová hlídka by začala v zájmu "rasové
čistoty" konat? Jít na pomoc by nebylo hrdinství. Spíš
patetická sebevražda. Má obavu ze svého strachu. A štve ho, že
neužil mobil a neudal. Jiný příběh: malá holčička je po
tatínkovi. To je přece hezké. Avšak jenom zdánlivě. Táta je
totiž černovlasý, černooký a snědý. Ne Rom. Ani Arab. Ba ani
ne Ital. Narodil se tak do tmava slovanské rodině. Ve škole
nechtějí vedle té holčičky, co je po tatínkovi, děti sedět. Na
plavání odmítají spolužáci sdílet s ní skříňku, protože je
"Cikánka". Kdyby stála na oné refýži, byla by "rasovou
kontrolou" shledána lehkou a odsouzena k nějakému řešení. Ne
snad k definitivnímu, ale rozhodně ne k záviděníhodnému. Lidé,
sdílející s ní tramvajovou zastávku, sotva by mohli něco
udělat, protože pak by byli také "vyřešeni". Pokud by poctivě
občansky neudali.
Je to vcelku blbá situace. Neuvědomujeme si,
že náckové neponižují jenom "jiné". Že urážejí i
"čistokrevné". Diskutuje se pořád o roli státu. Zda by měla
být silnější či slabší. Debata je to velmi složitá. Však ve
věci "rasových kontrol" je odpověď jednoznačná. Udávejme je,
holohlavé pitomce! A žádejme po výkonné moci, aby jim pořádně
nakopala prdel. Nic méně. Nic více. Ale silně. Aby zadek
zasvědil, když je napadne přijít k člověku a zkontrolovat, zda
je rasově čistý.
Mladá fronta, 16.7.2001, autor:Vl.Kučera
Na úvodní stránku