Proč mají v rukou dlažební kostky?


         Co vede lidi k tomu, aby ujeli tisíce kilometrů, v cizím městě pak trhali dlažební kostky , nechali se polévat vodními děly a nadýchali se slzného plynu? Máme prostě říci "dobrodruzi, zkrachovanci, pitomci"? Můžeme si zakrýt oči. Pak ale neuvidíme to, co vidí tyto mladé ženy a muži.
        Pohleďme na chvíli na svět jejich zorničkami... Vidí vyprahlost moderního byrokratického kapitalismu. Jaký užitek přinese sjezd bankéřů ve světě, kde majetek tří nejbohatších mužů převyšuje národní důchody 43 chudých zemí? Nadutí bankéři jsou však jen symbolem jiné chudoby, chudoby takzvaně civilizovaného Západu. Od mládí jsme cepováni k tomu, abychom toužili po kariéře a penězích. Tvrdí se nám, že máme svobodu, ale jaká je to svoboda, jednou za čtyři pět let volit?
        Ve skutečnosti je všechno rozhodnuto dopředu. Nejmocnější mužové, ano, mužové (na ženy se pořád ještě nedostalo), se vskrytu sejdou a rozdělí svět. Individuum v něm nic neznamená, pokud nezíská peníze. Sdělovací prostředky, závislé na ziscích od velkých monopolů, neustále lidem nutí svobody slova, shromažďování, pohybu... Jsou to však stejné iluze, stejná orwellovská novořeč, jakou byla hesla o demokracii v dnes právem zaniklém stalinistickém táboře. Diktát peněz je v byrokratickém kapitalismu stejně mocný jako diktát strany. Policisté jsou (jaká podobnost se socialismem!) vždy připraveni bránit moc oligarchie. Jistotu vládců světa. Aby měli vládu jednodušší, oblékají všechny do jedněch šatů, nutí je pít jedny nápoje, nahánějí je svými bezduchými reklamami do jedněch vyvařoven. Zisku ustupuje slušnost, lidskost, solidarita, křesťanské ideály odpuštění. Vždyť bankéři i ty nejchudší obírají o jejich poslední peníze.
         Tento svět přece musí být změněn! A každý ví, že slovo váží míň než kus chodníku. Vidí ti lidé s kameny v rukou opravdu fatu morgánu, nebo je jen jejich sítnice citlivější? Určitě jsou chodícím popřením sebe sama. Ten svět, který oni považují za násilnický, se jen pasivně brání jejich násilí. Svět, který považují za netolerantní, naslouchá jejich vnucovaným názorům. Dokud bude kapitalismus velkorysejší než jeho "hrobaři", dlažební kostky mu neuškodí.
Mladá fronta DNES,27.09.2000, autor: Martin Komárek

Na úvodní stránku