Bezduché dílo Evropské unie


         Myšlenka společné Evropy je ovšem dávno ušlechtilá. Uskutečňuje se až dnes, proč? Jednak proto, že v poslední válce zvítězily mocnosti relativně demokratické. Jakousi jednotnou Evropu si ovšem představovali i nacisté: na svůj povel. Ale ještě jeden důvod tu je: existuje dnes už síla, jež plán společné Evropy může prosadit. A to jsou nadnárodní finanční organizace. Ty mají zájem na jednotném trhu, tedy i na dirigování výroby, jednotné měně a sladěné legislativě. Ony mají tajnou sílu, jež může přivést k moci politiky ochotné provádět tuto politiku. Je tedy ta stará osvícená, pacifistická a humanistická myšlenka řízena silami, jejichž prvním motivem je zájem úže nebo šíře zištný. Humánní, obecně kulturní a civilizační stránka tohoto procesu je až jakýmsi příznivým důsledkem: jenom ten se nám nechává k naivní demokratické diskusi, v níž nerozhodneme o ničem základním. Je nám ovšem známa ta smutná dějinná pravda, že ke všem polidšťujícím krokům v dějinách moci došlo, až když se jí to jevilo ekonomicky výhodným: zrušení nevolnictví...

        Ale je opravdu nutné spojovat existenci Evropské unie s centrálně dirigovanými pochody hospodářskými, tedy se společným trhem? Budovat Evropu jako jednu dílnu, v níž platí jedny normy a jedny peníze, to vede ke zvyšování spotřeby a zrychlování procesů, jež odstředivou silou odmršťují slabší lidi na okraj společnosti nebo do kanálů. Myslím si, že sbor moudrých Evropanů by žádal, aby každá země se především snažila uživit sama z toho, co má, dát svým občanům práci, aby nebyli ostatním přítěží, a vůbec, aby jejich život nevyžadoval tolik obsluhy odjinud. Sem se nutí slova o skromnosti, ale nejsou potřebná, protože žádné omezování slušné životní úrovně z toho nemusí plynout. Decentralizace ekonomické činnosti by měla vést ke snížení nároků na dopravu a energii. Mezinárodní obchod by se vrátil k výměně věcí, jež jsou nutné, ale na určitém území se nedají vyrobit či vypěstovat. Dovoz například kalifornského vína k nám je příkladem zpupné blbosti. Epidemie nemocí, která dnes postihuje některá zvířata, je právě způsobena gigantismem chovu a naprosto nepotřebným převážením zvířat a masa z jednoho konce Evropy na druhý. A to, co se teď s těmi zvířaty děje, to si zasluhují lidé, kteří tento systém zavádějí, hájí a těží z něho. Kdo za to půjde před soud?

        Připadá mi nepochopitelná jedna věc: že při všem jednání o Evropské unii se nikdy nemluví o tom, jaký to celé má mít smysl. Nějaký smysl vyšší než rozmnožení věcí. Ve středověku vyšší ideou říše byla křesťanská víra, jejíž součástí byla povinnost panovníkova starat se o blaho poddaných... Ano, to byla deklarace, kdežto tady se ani žádná deklarace nehledá: účel této věci je tato věc, říkají o Evropě jako o automobilu. Dnes místo Boha, jemuž byl vládce odpovědný, stojí... Mezinárodní měnový fond? Smysl života, jeho naplnění je jistě věcí každého jedince, ale přece jen by se nejvyšší světská moc měla přihlásit k nějakému směřování, jež ji přesahuje. Když nebudeme mluvit o Bohu s lidmi, kteří ho nemají, nepotřebují a nehledají, je tu ještě možnost a snad i povinnost hledat světské "bohumilé" cíle. Kdyby to aspoň bylo odstranění lidské chudoby s nabídkou uplatnění pro každého člověka, omezení zločinnosti nebo vyřazení zločinů ze společnosti, nalezení takového životního způsobu, jenž by dál neničil přírodu, neškodil ostatnímu životu. Nebo program namířený k pomoci lidem v jiných částech světa, aby se co nejdříve dostali přes divošskou podobu naší civilizace, kterou přijali. Dojde-li u nás k hlasování o vstupu do Evropské unie, budu hlasovat proti, třebaže jsme pro ni. "Ne pro takovouto", bude to znamenat.
Zdroj: Mladá fronta DNES , 02.04.2001, Autor: Ludvík Vaculík

Na úvodní stránku