Demokracie své elity potřebuje


         Demokratická společnost elity potřebuje, byť se zdá, že jsou jejím protikladem, protože o nich nikdo nehlasoval, málokdo je zná a pouze vybraní je následují," říká Miloš Vítek, ředitel Ústavu filozofie a společenských věd Univerzity Hradec Králové.
Čím jsou elity pro společnost důležité?
Stačí několik málo duchovních vůdců, aby demokratické společnosti vtiskli jistý duchovní charakter. V tomto duchu demokracie a elitářství vytvářejí určité napětí, to znamená, že elity probojovávají nějakou cestu vpřed nebo alespoň chrání to, co se po tisíciletí těžce vytvářelo, zatímco většina společnosti tyto myšlenky pouze přebírá, aniž by se podílela na jejich vzniku nebo se pro ně obětovala.
Nejsou dnes za elity považovány skupiny lidí, kteří tomuto hodnocení vůbec neodpovídají?
Deset let je velmi krátká doba na zformování duchovních a mocenských elit. Nebylo dost času na odborné diskuse ani na kritické hodnocení. Proto se mezi elitami vyskytují i pseudoelity, lidé vychvalující sebe sama a své souputníky, a vytříbit je bude velmi nesnadné. Jistě k tomu přispěje i demokratické hodnocení širšího okruhu občanů.
Existují elity mocenské a duchovní. Které jsou důležitější?
Mocenské neboli politické elity se snaží vytvořit jakousi vrstvu, která v minulosti byla obsazena šlechtou, panstvem či dvorními úředníky. Spíš než na vědu spoléhají na konexe, příjemné vystupování, etiketu a podobně. Ovšem elita duchovní onu mocenskou vždy provázela, byla její šedou eminencí, ať už to byli poradci, umělci či vědci. Obě tyto skupiny potřebujeme i v dnešní době, avšak není možno je směšovat a snažit se obejít bez elity duchovní, jejíž schopnost teoreticky myslet, zobecňovat, srovnávat, řešit konkrétní úkoly se zřetelem k dosavadním zkušenostem, poznatkům a alternativním možnostem je nepostradatelná.
Čím to, že duchovní elita se většinou do mocenských pozic příliš nehrne?
Protože pro ni bývá často nepříjemné vstoupit mezi elitu politickou. Jako příklad bývá uváděn prezident Havel, kterému mnozí doporučují, aby se vrátil k dramatické tvorbě. Obdobný střet příslušnosti k duchovní i politické elitě současně bychom mohli vypozorovat i u T. G. Masaryka. To, že mnozí příslušníci duchovní elity setrvají ve svém směřování, jim nelze zazlívat. Jejich myšlenky a poznatky politická moc stejně dříve či později využije. Oba jmenovaní by nepochybně napsali další významná duchovní díla, kdyby měli více času, který je stála politika. Politická a duchovní moc však zřejmě jsou stejně významné.
zdroj: Mladá fronta DNES ,21.04.2001 , MILAN DUS

Na úvodní stránku