Počítač- nejvěrnější kamarád ?

Motto: Počítač je nástroj jako každý jiný. Že dítě hloupne z  kalkulačky, se přece nikdo nebojí.

děti u počítače Už ho nebaví elektrický vláček, dokonce ani autodráha. Jednoho dne prohlásí, že bez počítače nemůže žít. A že už ho mají všichni, on je bez něj poslední ze třídy. Teda skoro poslední. Začněte šetřit - vaše dítě zatoužilo po počítači.
         Statistika na základě výzkumu společnosti Median říká, že víc než polovina Čechů vůbec neumí pracovat s počítačem. A tak o něm hovoří jako o čemsi podezřelém, čemu je třeba se mazaně vyhýbat až do odchodu do důchodu. Právě tak se vyjadřují o internetu, který považují za jakousi hru pro velké. Pravdou však je, že za pomoci počítače se můžete dostat k velkému množství ínformací. Navíc: vše nasvědčuje tomu, že jestliže na nás počítače dnes blikají z mnoha míst, brzy budou blikat odevšad. A kdo je nebude umět ovládat, bude mít zřejmě ten nejtěžší možný handicap. Z toho vyplývá jediné - ať je názor rodičů na využití počítače jakýkoliv, jejich ratolest je bez něj odsunuta od vydatného pramene ínformací.
CO JE MALÉ, TO JE VNÍMAVÉ
         Řada odborníků se domnívá, že nejlepší čas na koupi počítače pro dítě je ve chvíli, kdy začíná školní docházku (ale ne ihned: v první třídě většinou školáček neví, kam dřív skočit, a počítač by ho mohl odvádět od učení), anebo dokonce už v předškolním věku. Ing. JAN MUHLFEIT, generální ředitel české pobočky největšího výrobce počítačových programů na světě, si myslí, že nejlepší čas je mezi druhým a třetím rokem, kdy dítě začne vnímat obrázky: "Dnes už existují i počítače pro děti tohoto věku a pro ně je určen i tzv. easy ball, což je balónek, kterým počítač ovládají, protože nemají takový cít v prstech. Ze zkušeností se svou třiapůlletou dcerou můžu řící, že dnešní děti počítač berou za samozřejmou věc. Když jsem Kristýně řekl, ať mi podá papír a tužku, že napíšeme Ježíškovi, reagovala na to slovy: ,A proč mu radši nezamejlujeme? Začne-li dítě s počítačem pracovat od útlého věku, bude počítač brát tak, jako jsme my vzali tužku." Odborník z  počítačové oblasti se ani neobává toho, čím někdy psychologové hrozí: že by se takové dítě nenaučilo komunikovat s lidmi: "Počítač je nástroj jako každý jiný a nenahradí lidský mozek. Určitě z něho lidé nehloupnou víc než z  ostatních vynálezů. Trochu nebezpečí vidím v tom, kdyby lidé psali jenom prostřednictvím klávesnice a ne přímo rukou, protože ruční psaní podporuje kreativitu".
A CO ZDRAVÍ, VÁŽENÍ?
        U pediatra jsme se pídili, zda se setkal s nějakými zdravotními potížemi, o nichž by se dalo říci, že u jejich zdroje byl počítač. MUDr. MILAN KUDYN, praktický dětský lékař z Prahy, se v poslední době čím dál častěji v ordinaci setkává s rodiči, kteří si stěžují na stále se opakující pocit únavy u svých dětí včetně únavy zraku. "Po vyšetření, které zpravidla bývá v normě, vznikne otázka, zda tyto potíže mohou bezprostředně souviset s  vizuálním kontaktem dítěte s počítačem. V debatě s očními lékaři jsme dospěli k názoru, že práce nebo hra na počítači vybaveném monitorem s filtry nemá na zrak zdravého člověka tedy ani dítěte, takový význam, jak se zpočátku předpokládalo. Biochemické procesy, které souvisejí s vnímáním světla, probíhají neustále. Nezávisí proto na tom, zda se dítě dívá do počítače, do korun stromů, nebo má zavřené oči. Příčina pocitu únavy souvisí se stereotypní činností kterou je zatěžován mozek. Proto jde převážně o únavu spojenou s činností mozku, nikoliv očí." Odborníci se shodují v tom, že pocíty únavy, které provázejí dlouhodobou činnost u počítače, jsou kombinací únavy fyzické a  psychické. První je způsobena déletrvajícím sezením v jedné poloze takřka bez hnutí. Únava druhá je dána maximálním soustředěním, které hraní her zpravidla vyžaduje. Tuto činnost mnohdy děti provozují nepřetržitě i několik hodin. Mohou si to dovolit. Všimli jste si, kolik volného času dnešní děcka mají? Není jednoduché zaměstnat je na celé odpoledne, vždyť prádlo vypere automatická pračka, nádobí umyje myčka.
Z REÁLNÉ DO VIRTUÁLNÍ REALITY.
          Doktor Kudyn upozorňuje i na další problém: "Dlouhodobou činnost u  počítače vyhledávají často děti, které v reálném světě nejsou schopny komunikovat s okolím, jsou samotářské, uzavřené do sebe a mnohdy jsou rodiči zanedbávány. Proto je pro ně snazší ponořit se do života ve virtuálním světě který jim nahrazuje nedostatek komunikace s jejich vrstevníky. Často jde o děti velmi nadané a počítač je jejich opravdovým kamarádem. Musím také zdůraznit, že pocit únavy při kontaktu s počítačem je velice individuální a je řada dětí, kterým nejenže tato činnost nevadí, ale přináší jim zábavnou a hravou formou množství informací a při výběru vhodných programů rozvíjí jejích přirozený intelekt Při práci s počítačem snad více než u kterýchkoliv jiných činností platí zásada všeho s mírou."
PLUSY A MINUSY
           Zdá se, že dětský lékař udeřil hřebíček na hlavičku: rodiče mají na děti stále méně času. Ze zaměstnání přicházejí pozdě a unavení. Už pár let proto jejich potomkům dělá společníka televize. Nyní jí konkuruje počítač. Pro dítě představuje příjemný útěk před realitou. Nemá ve třídě ani jinde kamarády? Nevadí. Najde si je po internetu. Nemá čím ohromovat okolí Nevadí. Ve virtuálním světě je jednička. PhDr. KAREL GAWLIK, klinický psycholog z Diagnosticko-terapeutického centra v Praze, k počítačovým plusům a minusům říká: "Proti pořízení počítače dítěti nic nenamítám, je to nejen zajímavá hračka, ale také obrovský zdroj informací. Výhody počítače jsou evidentní: dítě se odmalička naučí komunikovat s počítačem, může v něm vzbudit touhu učit se cizí jazyky, protože je motivovanější. Získá množství informací a naučí se je hlavně hledat. Tak jako my jsme hledali ve slovnících, dnešní děti si hledají na internetu. Naučí se ovládat techniku, a to je dobré v národě, kde si myslíme, že jsme spíše humanitně zaměřeni. Počítač nás může vtáhnout do světa techniky a zlomit v nás odpor k technice. Začít pracovat s počítačem v dětství je dobré pro cvičení postřehu. Děti se snáz naučí udržet koncentrovanou pozornost." I dr. Gawlik se s pediatrem shoduje v názoru, že pokud rodiče chtějí pořídit v nízkém věku dítěti počítač, nelze proti tomu nic namítat, ale musí myslet i na odpovídající komunikaci s ním, jinak může mít potíže s výslovností. A teď' druhá strana mince. Podle doktora Gawlika může mít "počítačové" dítě problémy s komunikací, nedokáže se dobře vyjadřovat, protože nepotřebuje mluvit s lidmi. I on vidí velkou nevýhodu v nedostatku pohybu. "Další špatnost vidím v tom, že i v hrách pro nejmenší je řada agresivních prvků. Malé dítě může dojít k závěru, že zabít někoho na obrazovce je tak normální jako jít do obchodu pro deset deka salámu. I  navazování kontaktů po internetu je snazší - podle zásady, že papír snese všechno. Při skutečném hovoru však děti mohou být ochuzeny, neumí mluvit, protože nemají čas na rozmyšlenou. V elektronické poště umí třeba psát vtipně i v cizím jazyce, ale skutečná řeč tváří v tvář je může stresovat. Je tu riziko, že se z dětí stanou introverti, které nebude bavit reálný svět."
KDO SI HRAJE, NEZLOBÍ
          Po TOMÁŠI KOŠKOVI, který má v jedné počítačové firmě na starosti problematiku počítačových her, jsme chtěli odpověď' na otázku, jaké výhody a nevýhody podobné hraní má: "Her je na českém trhu mnoho, jde jen o to, správně si vybrat Většina lidí si bohužel představuje, že hry jsou jenom agresivní. Ano, jsou i takové, a pro děti rozhodně nejsou vhodné, ale kromě nich existuje spousta jiných, které dítěti pomohou se všestranně rozvíjet. Bývají poučné, podněcují dětskou fantazii, rozšiřují vědomosti. Hry strategické učí komunikaci se světem, jeho ovládnutí, tedy jde o počátky řídící činnosti. Simulační hry, jako tenis, řízení letadla, fotbal, umožňují získat přesnost, bystrost, schopnost rychlé reakce. Předpokladem ovšem je, aby se rodiče na výběru her podíleli, dohlíželi, jestli u programu děti netráví moc času a kontrolovali, čím se ještě zabývají. Počítačové hry se dají chápat jako doprovod výuky. Nevýhoda je zřejmá: všichni jsme trochu líní, takže dítě místo aby šlo ven a hrálo fotbal na hřišti, zahraje si ho raději na počítači, a to hlavně tehdy, když nebude mít kamarády, kteří by ho ven vylákali." Rodiče by se měli snažit najít své ratolesti na počítači aktivity, které by jim byly prospěšné -je-li slabé v češtině, mohou mu pořídit program na výuku gramatiky, na monitoru se může naučit i kreslit nebo lépe zvládat matematiku.
BEZ VYTÁČEK
          Když máme na závěr odpovědět bez vytáček na odpověď, zda počítač dítěti ano, či ne, odpověď' je jednoznačná: ANO. Počítač, který je dnes příjemným a užitečným pomocníkem a společníkem, se zítra stane naším druhým JÁ. Odborníci odhadují, že za deset let bude více než polovina zaměstnání nějakým způsobem souviset s  počítači. Jeho dnešní nezvládnutí tedy může v dohledné budoucnosti znamenat menší úspěch při hledání práce. A jak nás ovlivní soužití s moderními technologiemi do budoucna? Jací dospělí vyrostou z dnešních počítačových dětí? Budou se ještě mezi sebou bavit normálně nebo si budou jenom telefonovat a mejlovat? Budou mít čas na procházku jaterní přírodou? Budou chodit do kina ? Na tyto otázky dnes nikdo jednoznačně neodpoví. V oboru, jakým informační technologie jsou, se neví, co bude za rok, natožpak ve vzdálenější budoucnosti!
text Hana Profousová ,časopis Vlasta

Na úvodní stránku