Střet civilizací, nebo dobra se zlem


         Svět po jedenáctém září je jiný. Říkají to politici, vojáci, soudí tak analytici a psychologové, přitakávají všichni, kdo v televizi viděli práci komanda sebevražedných atentátníků v New Yorku a Washingtonu. Ukázalo se, že nejbohatší a technologicky nejvyspělejší zemi lze zasáhnout způsobem, o kterém se i autoři apokalyptických filmů shodují, že takový scénář by hodili do koše jako absurdní. Když je ale řeč o změně, asi je třeba upřesnit, že co se radikálně změnilo, jsou pouze kulisy, ve kterých od nepaměti probíhá stále stejný zápas dobra se zlem, chcete-li ďábla s Bohem. Sledujeme nejsoučasnější adaptaci nejstaršího dramatu. Aktuální provedení notoricky známého kusu.
         Teroristům je třeba odpovědět, v tom je také shoda. Jak má ale ta odpověď vypadat? Konkrétní viníci skončili v troskách budov se svými oběťmi, k jejich činu se nikdo nepřihlásil. Žádná organizace nezveřejnila své požadavky, nezaslala médiím vysvětlení, co tím útokem sledovala. A tak pouze spekulujeme, o co teroristům šlo, co zamýšleli, co si od toho masakru slibovali. Byla to msta? Anebo výstraha? Anebo to byla provokace? Vyšetřování naznačuje, že za činem stojí islámští fundamentalisté. Z povahy útoku je zřejmé, že byl připravován dlouho a pečlivě. Spáchali ho lidé, kteří se pohybovali mezi námi, aniž bychom je podezírali. Usmívali se na nás, přestože nás hluboce nenáviděli.
          Řada expertů na terorismus soudí, že sebevražedné atentáty jsou dílem lidí, kteří věří, že za masakr, který způsobí, budou odměněni v nebi. Nepřipadají si jako zrůdy, nýbrž jako hrdinové. Svým sebeobětováním nesledují žádný hmotný zisk, vraždí ve víře, že se tím zalíbí Bohu. Z toho ale plyne, že atentátníci museli západní civilizaci (Amerika je jejím symbolem) vnímat jako ďábelskou. To, jak celý svět nad jejich činem ustrnul v hrůze, jak se i islámské země od atentátu distancují, ale ukazuje, že to, co chtělo být bojem s ďáblem, bylo ve skutečnosti ďáblovým dílem. Sebevražedné komando sloužilo zlu, a nemůže to tedy být Bůh, kdo teroristy odmění.
          Efekt atentátu je zřejmě opačný, než jaký si teroristé přáli. Pokud chtěli rozdělit svět, vyprovokovat střet křesťanství a islámu, náboženskou válku, pak zvolili špatnou taktiku. Zatím to vypadá, že s výjimkou menšiny fundamentalistů a radikálů se svět v odporu proti terorismu nečekaně sjednotil. Ukazuje se, že většina lidí nespatřuje zlo v tom či onom náboženství, ale v teroristech. Otázka nestojí která civilizace je spojena s ďáblem a na čí straně stojí Bůh. Ten je stále na stejné straně, s těmi, kdo činí dobro. Koneckonců se ani ďábel nezměnil, pouze o sobě dal vědět způsobem, který jsme si donedávna neuměli představit. Teroristé učinili lidstvu lekci, na kterou se jen tak nezapomene. Názorně předvedli, že v globálně spojeném světě nelze tolerovat výcvikové tábory, ve kterých vyrůstají naši vrazi. Lidstvo má prostředky, kterými ty tábory může zlikvidovat. Bylo by ale naivní si myslet, že tím skončí odvěký zápas dobra a zla, že speciální jednotky a řízené střely učiní svět rájem. Terorismus je jenom jednou tváří zla, ďábel se příště zjeví v jiném nečekaném převleku, skryje se za jinou víru, jiný zájem. Není to téma těchto dní, ale až budou rozbity sítě teroristů a jejich centrály srovnány se zemí, přemýšlejme o tom, proč vlastně vznikly. Není vyloučeno, že tu příčinu částečně najdeme i v sobě. Střet dobra a zla se odehrává v každém lidském srdci.
zdroj:Metro, 5.10.2001,sloupek,Ivan Hoffman

Na úvodní stránku