Brutalita českých dětí stále roste


         Na českých školách není šikana žádnou výjimkou, setkalo se s ní každé páté dítě Tři sta tisíc dětí je podle odhadů šikanováno v České republice. Poslední odhalený případ šikany již šetří policie - dva chlapci byli mučeni za pomoci rozžhavené lžíce. Rozžhavenou lžící po těle pálili čtyři patnáctiletí hoši ze Stříbra na Tachovsku tři své dvanáctileté kamarády. Původně nevinná zábava při elektronických hrách se podle informací policie zvrhla v mučení. Jako památku na týrání si mladíci odnesli popáleniny druhého stupně, po kterých jim na celý život zůstanou jizvy a psychické trauma. "Někdo přišel s nápadem, že dáme mladým pupendo. Jednoho po druhém jsme chytli, já jsem rozžhavil lžíci na sporáku a pak jim to dával na břicho. Cukali se a řvali," popsal událost jeden z pachatelů vyšetřovateli. Ten se případem zabývá již třetí týden. Další smutný případ týrání na školách se odehrál v úterý. Čtrnáctiletý chlapec v Dobřichovicích u Prahy bodl svého spolužáka nožem. Údajně již nemohl dále snášet několikaměsíční šikanování.

         Obětmi násilí je dvacet procent dětí. Podobně šikanovaných dětí stále přibývá. Smutné přitom podle mnohých psychologů je, že společnost nevěnuje tomuto problému dostatečnou pozornost. "Rozsah násilí na našich školách je alarmující. Podle posledních údajů, které máme k dispozici, je na školách v průměru šikanováno svými spolužáky dvacet procent žáků. To znamená asi tři sta tisíc dětí," říká psychoterapeut Michal Kolář. Kolář se zabývá šikanou již dvacet let a tvrdí, že Česká republika do budoucnosti v tomto směru příliš dobré vyhlídky nemá. "Je sice pravda, že v extrémním násilí jsme Ameriku ještě nedohnali, nicméně jsme na dobré cestě. Svědčí o tom i případy školního lynčování, ale i násilí páchané žáky na učitelích," doplňuje Kolář. "Ve společnosti se převrátily hodnoty a lidé dnes vidí za vším jen peníze a úspěch. Postupně dochází k tomu, že se morálka svobodné tržní soutěže prosazuje do sociálních vztahů. Ten, kdo má bohatství a ovládá druhé, je považován za úspěšného člověka. Morálka a cit jsou likvidovány i v dětech," tvrdí Kolář.

         Mohou si za to sami? Šikana podle něj není považována za něco špatného, protože podle uznávaných "mravních" měřítek si za to oběť může vlastně sama. "Není dost agresivní, sebejistá, bezohledná. Zkrátka nemá správné vybavení do současné doby," upřesňuje Kolář. Motivy, které vedou děti k tomu, aby týraly své spolužáky, jsou různé. Patří k nim například touha upoutat pozornost. "Agresor je jako herec v divadle. Touží být středem zájmu publika. Dělá vše pro to, aby získal obdiv a přízeň spolužáků. Pořádá ve třídě představení," vysvětluje Kolář.

         Důvodem šikany může být i zabíjení nudy. "Tyto děti zase prožívají prázdnotu, potřebují mít pocit, že opravdu žijí. Týrání druhých jim přináší vzrušení." Hnacím motorem k šikanování může být podle Koláře i neúspěch ve škole. Některé děti si násilím na druhých dokazují, že jsou schopné vykonat něco "velkého". "Chtějí všem ukázat, že nejsou balonem, do kterého se kope. Dávají tak najevo, že mají věci pod kontrolou. K ubližování druhým může ale vést i zvídavost. Říkám tomu motiv Mengeleho. Dítě zkouší, kolik toho ten druhý vydrží, rozebírá ho jako hračku a manipuluje s ním," doplňuje Kolář. Impulsem k šikaně je často i žárlivost na přízeň, kterou učitelé věnují jinému dítěti. "Zajímavé je, že agresorem se může stát i žák, který byl sám šikanován. Aby předešel svému týrání, raději způsobuje bolest sám," tvrdí Kolář. "Náš právní systém je v tomto směru špatný. Nedokáže například ochránit oběť šikanování. Děti by se kolikrát rády svěřily, že je někdo týrá, mají ale strach. V případě, že se jejich trauma provalí a viník je odhalen, nikdo jim stále nezaručuje bezpečí," dodává Kolář. Některé případy se totiž podle něj odkládají a viníci zůstávají bez potrestání.
zdroj Lidové noviny, 29.3.2001, Autor: Klára Chábová

Na úvodní stránku