Pašeráci mohou ohrozit přírodu


         Modifikovaná kukuřice zabíjí vzácné motýly, tvrdili ekologičtí aktivisté. Skutečné nebezpečí ovšem nepředstavují ani tak rostliny, jako spíše ti, kdo s nimi zacházejí. Každý rok na podzim zamíří krásní američtí motýli monarchové na jih. Z USA se vydají do Mexika, kde tráví zimu. Na jaře se vracejí zpět, aby splnili svoji rodičovskou povinnost. Právě monarchové se v  posledních dvou letech stali ohniskem sporu, v němž šlo mimo jiné o  miliony dolarů investované do výzkumu geneticky modifikovaných plodin. Samice monarchů kladou vajíčka na listy rostliny zvané klejicha vatočník. Tento plevel z čeledi pryšcovitých roste na kukuřičných polích amerického Středozápadu. Ta ovšem v posledních letech téměř z jedné třetiny ovládla geneticky modifikovaná kukuřice, která sama hubí škůdce. Vytváří totiž ve svých buňkách látku jedovatou pro určité druhy hmyzu. Plodina označovaná jako Bt kukuřice ničí své nepřátele podle jednoduchého principu: larva škůdce se začne prokousávat do nitra rostliny a většinou zahyne dřív, než stihne napáchat škodu. V době, kdy kukuřice kvete, padá její pyl na listy klejichy, na nichž hodují čerstvě vylíhlé larvy monarchů. Znamená to, že se larvy vzácného motýla pasou na lístcích plevele posypaných jedem? Přesně tuto otázku si před dvěma lety položil mladý entomolog John Losey z Cornell University. Umístil ve své laboratoři larvy monarchů na lístky klejichy poprášené transgenním pylem a zjistil, že larvy ztrácejí na váze a umírají. Způsob, jakým byl pokus proveden, nicméně vzbuzoval u ostatních vědců nedůvěru. Výsledky nejprve odmítl zveřejnit časopis Science, poté se však objevily na stránkách neméně prestižního časopisu Nature.

         V motýlím převleku
Ani sám Losey prý netušil, jakou odezvu jeho výzkum vyvolá. Tisk bil na poplach. Pobočka Greenpeace v USA zavelela k útoku a učinila z  pestrobarevného motýla symbol zvůle biotechnologických firem. Americká veřejnost, která se do té doby o genetické úpravy rostlin příliš nestarala, náhle s překvapením zjistila, že konzumuje modifikované potraviny. Na demonstracích pořádaných aktivisty pochodovaly děli s motýlími křidélky na zádech a zpívaly parafrázi na slavnou píseň Boha Dylana: Řekni, kde ti motýli jsou... Terčem kampaně se staly hlavně velké potravinářské firmy, které afér, dost vystrašila. Řada vědců ovšem namítala, že situace na poli je mnohem složitě] než v Loseyho laboratoři. Kukuřice kvete jen zhruba týden, navíc v různých oblastech v jinou dobu. V jakých částech Ameriky se tedy čerstvě vylíhlé larvy monarchů; které bývají nejcitlivější, mohou skutečně potkat s transgenním pylem? A dále: Kolik klejichy vlastně na kukuřičných polích roste? Jaká je koncentrace pylu na lístcích? Larvy se líhnou na spodní straně listů, pyl je na horní. Hraje to roli? To jsou jen některé z otázek, jež musely být zodpovězeny. V září 2001 vyšel v časopise US Proceedings of the National Academy of Science rozsáhlý výzkum, který si objednala americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA). Vyplývá z  něj, že se larvy monarchů vyvíjejí normálně jak na polích osetých Bt kukuřicí, tak v jejich blízkostí. Pouze jedna odrůda Bt kukuřice by mohla představovat jisté nebezpečí, ta se však již téměř nesází a v  budoucnu by měla vymizet.

         Příliš krátká doba
Znamená šťastný konec ˝motýlí aféry˝, že modifikované plodiny přírodě nemohou škodit? Tak jednoduché to není. Autoři výzkumu nebagatelizují skutečnost, že jedna odrůda kukuřice není tak docela nevinná. Přitom úspěšně absolvovala všechny zkoušky a státní orgány ji schválily. Vědci proto upozorňují, že požadavky na testy by měly být přísnější. Kromě toho existují i další námitky. Transgenní plodiny se pěstují přibližně od poloviny 90. let. Podle některých odborníků je to zoufale krátká doba na to, abychom si o jejich bezpečnosti mohli udělat obrázek. Například profesor entomologie John Obrycki z Iowa State University varuje, že pokud na polích osetých Bt kukuřicí výrazně poklesne počet škůdců, může tím utrpět celá řada dalších živočišných druhů: přirození nepřátelé škůdců, paraziti, kteří na škůdcích cizopasí, a na konci potravního řetězce také ptáci, obojživelníci a hlodavci živící se hmyzem. Jiní vědci ovšem namítají, že nikdo nic takového zatím nepozoroval. Otázkou tedy je, co ukáže budoucnost. Diskusi přitom nelze omezit jen na USA. Transgenní plodiny se šíří po světě, přičemž ne všechny země mají tak rozvinuté kontrolní mechanismy jako právě Spojené státy. Do některých částí planety se navíc modifikované odrůdy dovážejí ilegálně. Například brazilští zemědělci údajně bez povolení pěstují geneticky upravenou sóju.
        Ilegální bavlna
Farmáři na ostrově Celebes zase tajně sejí Bt bavlnu, tedy rostlinu, která - podobně jako Bt kukuřice - sama likviduje hmyzí škůdce. Jistý vysoce postavený indonéský odborník LN řekl, že úřady v jeho zemi vědí nejméně o tisíci ilegálně osetých hektarů. Zatím nenařídily likvidaci, protože nechtějí uvrhnout nezodpovědné farmáře do katastrofy. Místo toho prý pečlivě vyhodnocují, jaký dopad na přírodu může pašovaná plodina mít. Farmáři, kteří pěstují Bt bavlnu, ušetří za chemické postřiky proti hmyzu. Teoreticky by na tom mělo vydělat i životní prostředí. Přesto vzbuzuje ˝divoké˝ setí transgenních rostlin obavy. Někteří vědci například varují, že se uměle vložené geny, jimž plodina vděčí za své mimořádné schopnosti, mohou vydat z pole na pout do volné přírody. Umožní jim to obyčejné přirozené křížení. Bioložka Allison Snowová z Ohio State University letos překvapila Americkou ekologickou společnost zajímavými údaji. Pokusy provedené na ředkvičkách svědčí o tom, že se geny mohou šířit poměrně snadno. Přecházejí z vyšlechtěné rostliny na její divoké příbuzné a přetrvávají i v dalších generacích. Až dosud se vědci domnívali, že to není příliš pravděpodobné. Kříženci se totiž podle starších názorů měli obtížně rozmnožovat a genetické znaky, získané od kulturní plodiny, měly brzy vymizet. Poznatky dr. Snowové však svědčí o opaku. Jiné experimenty provedené na Cornell University přitom naznačují, co by se mohlo stát. Zdejší odborníci studovali divoký ječmen. Jak by to dopadlo, kdyby získal od svého vyšlechtěného příbuzného gen odolnosti proti viru? Patrně by zaplavil pole osetá ˝kulturním˝ ječmenem a zničil úrodu. O obou těchto výzkumech informoval v jednom ze srpnových čísel časopis Science. Jiné studie nicméně pravděpodobnost nastíněného scénáře zpochybňují. Ječmen odolný proti viru sice zatím není schválen pro komerční pěstování, ˝antivirové˝ rajče, papája a dýně nicméně povolení už mají. Kromě toho se testují plodiny, které by se lépe vyrovnaly se suchem, mrazem či nekvalitní půdou. Výhodou by pro některé divoké rostliny zřejmě mohly být také schopnosti získané třeba právě od zmíněné Bt bavlny. Za normálních okolností lze ˝putování˝ genů do volné přírody ohlídat. Státní orgány mohou například zakázat pěstování modifikované plodiny v místech, kde rostou její divocí příbuzní. Pašeráci ale žádné ekologické souvislosti nestudují. Obavy ze vzniku superplevelů, které by přidělaly vrásky na čele zemědělcům i ekologům, tedy zřejmě nejsou přehnané. Zastánkyní opatrného přístupu ke geneticky upraveným plodinám je i Michelle Marvierová z univerzity v Santa Clara v  Kalifornii. V jednom z letošních čísel časopisu American Scientist varuje, že se problémy s nově vzniklými plevely mohou projevit až po desítkách let. Podle Marvierové je to podobné jako u rostlin, které se vinou člověka dostaly do míst, kde nemají co pohledávat. Například Mimosa pigra, druh mimózy dovezený z Afriky do Austrálie, se ve svém novém domově dlouho tvářila jako neprůbojný a nedůležitý plevel. Teprve po sto letech se změnila v agresivního útočníka, který okupoval rozsáhlé plochy a zatlačoval jiné rostliny. Podle Marvierové tedy není vyloučeno, že vědci odhalí problém teprve tehdy, až přeroste v pořádný ekologický průšvih. S transgenními plodinami je to zkrátka stejné jako s produkty mnoha jiných technologií: pod pečlivým dozorem mohou výborně sloužit, pokud se ale vymknou kontrole, své tvůrce nepříjemně potrápí.
Zdroj: Lidové noviny, 20.10.2001, Martin Uhlíř

Na úvodní stránku