Nové barbarství ovládlo Británii
Ženy jsou v tomto směru ze všech nejhorší.
Ty tam jsou časy, kdy se říkalo, že malá děvčátka jsou stvořena z cukru a voňavého koření a že když dospějí, jsou jen samý úsměv a říkají na potkání "mohu vám nějak pomoci"?
Když se na vás někdo v dnešním Londýně usměje a řekne: "mohu vám nějak pomoci?", bude to téměř určitě ekonomický emigrant z Běloruska nebo Bosny. Chovat se tak, že cítíte se svým spolubližním, jednoznačně svědčí o tom, že sem nepatříte. Protože tady převzalo kontrolu nové barbarství. Vztek a zuřivost nahradily ochotu pomoci, úšklebek nahradil úsměv a cizinec je nejčastěji odbýván vulgárně "fuck off - jdi do p.....!", napsal britský list The Times.
Jestliže chcete vypadat jako blázen, nebo dokonce přimět policii, aby vás zatkla, zkuste se na veřejnosti chovat zdvořile: dejte přednost v jízdě jinému řidiči nebo nabídněte někomu pomoc s těžkým nákupem.
A jestliže chcete opravdu riskovat svůj život, buďte na kterékoliv předměstské ulici v době, kdy se ze školy po skončení vyučování vyrojí děti. S téměř stoprocentní šancí budete sraženi k zemi řvoucím davem nezletilých chuligánů, protože se žádný učitel neodváží učit své svěřence základním pravidlům slušnosti.
Jestliže dostanete infarkt, padnete na ulici na chodník a budete umírat, lidé vás budou lhostejně překračovat. To vůbec není výjimečný případ. Byla jsem toho sama svědkem v londýnské podzemní dráze na stanici Finchley Road na lince Bakerloo. Starší muž zkolaboval a v bolestech na zemi sténal a všichni lidé v davu kolem něho nehnuli ani prstem a civěli dál nezúčastněně na graffiti na stěnách stanice.
Londýnské chodníky jsou doslova poseté vyplivanými žvýkačkami a kluzkými plivanci. Lidé dnes plivou na zem i v obchodech. To není moc dobré pro vaše boty. Po několika hodinách chůze těmito odpady, plus nesčetnými psími hovínky a stružkami lidské moče tekoucími z domovních průjezdů, ve kterých si bezostyšně ulevují náhodní chodci, je jen logické následovat příklad Japonců a sundat si boty, když přijdete domů. Nebo je prostě hodit rovnou do popelnice, protože i po důkladné dezinfekci si je stěží budete chtít uložit do svého domácího botníku.
Je to všechno nesmírný nápor i na duši. Život v Británii se dnes proměnil v nekonečný zápas proti ošklivosti, hrubiánství a negativismu vůbec. Korektní zdvořilost, pro kterou byli Angličané kdysi vysmíváni, se změnila v každodenní návyk brutality, která šokuje naše evropské sousedy. Američané, dokonce i Newyorčané, opouštějí Británii stresováni setkáním s tak primitivním hulvátstvím každodenního života. A Angličané, kterým se odtud podařilo nastálo uniknout, těch pár šťastlivců, co si našlo nový domov ve Francii či v Itálii, říkají svorně: "Každý tady je tak příjemný a slušný!"
Jak se to mohlo stát?
Kdo je tím vinen?
Na prvním místě velká města. Tak jako přeplněné zvířecí klece, města plodí agresivitu. V jejich nezdravé přeplněnosti jsou lidé, paradoxně, osamoceni. V místě, kde dítě může být pobodáno na cestě domů z veřejné knihovny, je samota součástí sobeckého pudu o přežití. A tak namísto klábosení přes sousedův plot lidé zabouchnou dveře ve svých sídlištních ghettech a zesílí zvuk svého sterea či televize.
"Časová chudoba" je další součástí našeho úpadku, protože nikdo dnes nemá na nic a pro nikoho čas. Čas jsou prý peníze, a tak každý moment neproduktivního času jitří nervy a vede k cholerickým výbuchům hněvu. Být slušným nepřináší žádný zisk. Ta tam je dnes kdysi samozřejmá a vyžadovaná zdvořilost obsluhujícího personálu k zákazníkům. Se zákazníkem je spíše jednáno jako s obtížným hmyzem. Finanční instituce v tom mají primát. Čekáte ještě, že s vámi v bance bude jednáno s uctivostí a respektem? Probuďte se!
Nový barbarismus je také v mnohém ovlivněn bláznivým trendem "politické správnosti". Podle ní je nepřípustné odsuzovat jakékoliv chování, protože by to mohlo být pokládáno za porušení práv rasy, mužského či ženského rodu nebo tělesné nedokonalosti. A tak hulákání, vulgární nadávání, strkání, plivání, obscénní a násilnické chování nemůže být považováno za špatné, pouze za "odlišné". Zdvořilost je tím degenerována na projev nežádoucího "elitismu". Možná, že je to logickým koncem anglosaského individualismu. Možná, že bylo nevyhnutelné, aby společnost, která přijala za své nové krédo "každý sám pro sebe, urvi, co se dá" skončí v lidském bludišti, odsouzená k tomu, aby se roztrhala na kusy.
Zdroj: Halo noviny, 4.4.2001, přeložil Miloslav Rejzl
Na úvodní stránku