Arsenicum album

         Lék, vyrobený z bílého kysličníku arzenitého dokazuje paradox zákona podobnosti - nejlepší léky vznikají z nejsilnějších jedů. Lékaři toto znali dlouhá století předtím, než se objevila homeopatie. Paracelsus i další ve středověku i za renesance to vyjadřovali výrokem " Ubi virus, ibi virtus", čímž chtěli řici "kde je jed, je i ctnost (léčivá síla)." Arzenik je šedobílý kov.V mnoha druzích zeleniny i v tělech různých živočochů jsou sice obsaženy nepatrné stopy arzeniku, ale v surové formě je arzenik smrtelný jed. Používá se při výrobě některých barviv a léků, různé formy arzeniku jsou také obsaženy v mnoha domácích a zahradních pesticidech. Při zevní aplikaci arzenik pálí a způsobuje destrukci tkání, proto je také součástí zevně aplikovaných mastí na kancerózní(rakovinové) afekce. Slabé sloučeniny arzeniku se také donedávna používaly jako posilující prostředky ke zvýšení tělesné síly a vytrvalosti a také při léčení chudokrevnosti. Chovatelé používají preparáty obsahující arzenik ke zlepšení kůže a srsti zvířat. Pomalé hromadění malých množství arzeniku však po nějaké době způsobí chronickou otravu: poruchy funkce trávicího ústrojí, nevolnost, zvracení, průjem, dehydrataci a ochrnutí. U akutní otravy je první známkou kovová pachutˇ v ústech a dech páchnoucí po česneku. Pak následují prudké pálivé bolesti v celém trávicím traktu, zvracení a průjem, dehydratace, šokový syndrom, bezvědomí, křeče, ochrnutí a smrt. Arzenik se nedá nijak zničit, dokonce ani ohněm ne. Lidé se pokoušeli zahladit stopy úmyslné otravy arzenikem tím, že tělo zpopelnili, ale arzenik se dá prokázat i v popelu z kostí zbylém po kremaci. Může se změnit jeho forma, může přejít do mnoha různých sloučenin, ale prvek jako takový je stejnějako ostatní jedovaté kovy nezničitelný a zůstává beze změny. Homeopatický lék se připravuje pražením přírodních arzenidů železa, niklu a kobaltu. Dál se pak roztírá s mléčným cukrem a ředí.
GENERÁLIE
         Bolesti : pálivé. Chutě: horké jídlo a nápoje. Jazyk červený na okraji nebo na špičce. Neklid. Obličej bledý. Palpitace. Pocení: nepotí se při horečce, pot vlhký a lepkavý, hojný, kyselý, studený. Rty: rozpraskané, suché, olizuje si je. Snadno se nachladí. Výtoky: pálivé, páchnoucí, vodnaté. Suchost celkově. Ústa: pálí, suchá hořká pachut'. Žíznivý: pije velká množství najednou nebo často usrkává po malých doušcích.
         Zlepšení: teplem, horkými nápoji, teplem postele, v poloze vleže.
         Zhoršení: změnou teploty, chladem, vlhkem, námahou, po půlnoci, po procházce, vlhkým počasím, v 1 hod ráno.
Lidé, kteří potřebují Arsenicum, jsou bledí, úzkostní a na dotek chladní. Jsou slabí a vyčerpaní. Při akutní nemoci někdy až téměř kolabují, což je často vzhledem k závažnosti jejich onemocnění neúměrné. Slabost přichází náhle, zejména po fyzické námaze (dokonce i po chůzi). Přestože se obecně cítí lépe vleže, mnoho jejich obtíží se v této poloze zhoršuje. Oni jsou pak neklidní, převalují se sem a tam, až je nakonec bolesti vyženou z postele. Pro Arsenicum jsou typické pálivé bolesti. S výjimkou bolesti hlavy se obecně zlepšují teplem, teplými nápoji, jídlem nebo obklady. Arsenicum je jeden z mála léků, které mají pálivé bolesti a zlepšují se teplem. Studené nápoje a jídlo stav jedině zhorší, zejména symptomy žaludku. Tito lidé mívají v ústech sucho, pocit pálení a neuhasitelnou žízeň, přitom nápoje jen maličko usrkávají, i když v krátkých intervalech. Jsou také extremně citliví na chlad a mají potřebu čerstvého vzduchu, takže by doma nejraději pustili topení úplně naplno a otevřeli okna. Čerstvý vzduch jim dělá dobře, zejména při bolestech hlavy, které se na rozdíl od ostatních bolestí zlepšují chladem(nebo chladnými obklady)

MENTÁLNI A EMOCIONÁLNÍ STAV
         Typ Arsenicum se tradičně popisuje jako "pečlivka" - hubený, křehký, s jemnými vlasy, citlivou kůží, orlím nosem a aristokratickými rysy. Bývá bledý, někdy téměř alabastrový / Silicea /, při nemoci nažloutlý, popelavý nebo dokonce do fialova. Má temperament dostihového koně - je nervní, neklidný, napjatý, "dráždivý" /Hahnemann/, snadno a hodně se potí, na krátkou vzdálenost je schopen vyvinout neuvěřitelnou rychlost a je mimořádně vnímavý k cizorodým prvkům kolem sebe. Existuje i "tažná" varianta Arsenica /myšleno připodobnění ke koni/. Pacient je podsaditý, ramenatý, má hrubší rysy, kúži má drsnější, někdy suchou nebo šupinatou, a stejně jako Natrium muriaticum se příliš nepotí, nýbrž při námaze zrudne a zbrunátní v obličeji, což může být příčinou kongestivních (z překrvení) bolestí hlavy. Jeho pohyby jsou stejně rychlé i když méně přesné, než u aristokratického typu, není ale tak upravený a vybraně oblečený, jako klasické Arsenicum . Málokdy však bývá nedbalý jako Sulphur. Je potřeba si vrýt do mysli tuto variantu, neboť nesmíme lék zavrhnout jen proto, že má pacient hrubší kůži a je zavalitější postavy, nebo má méně úhledný zevnějšek. Elizabeth Hubbard popsala třetí typ Arsenica, starého sedřeného koně, vlekoucího mlékařskou bryčku, s hlavou svěšenou ke kolenům, ztěžka supícího, kterému teče z očí i z nosu a který nachází svou jedinou potěchu v pytli s obrokem /modalita Arsenica "zlepšení jídlem" Boger/. Takovýto zbědovaný obrázek nacházíme u pacientů , kteří trpí silnými rýmami, astmatem nebo dalšími nemocemi dýchacích cest. Úzkost
         Všechny tyto tři typy však prozrazují stejný duchovní obraz Arsenica. Na prvním a nejvýraznějším místě je to hluboký pramen "úzkosti" /Hahnemann/. Je posedlý pochopitelnýmí i nepochopitelnými úzkostmi, vysvětlitelnými i nevysvětlitelnýmí, malými i velkými, současnými i budoucími, viditelnými i skrytými. Dokonce i když o sobě tvrdí, že je "v depresi", spíše než smutek a skleslost projevuje se u něj úzkost a frustrace, nebo v extrémních případech "mučivá tíseň" /Hahnemann/ nebo "zoufalství" (Hering./. Jeho úzkost se může nějakou specifickou starostí manifestovat navenek, nebo vede k všeobecnému neklidu, obavám z potíží, nebo k zmatenému puntičkářství. Nebo vystupuje navenek perfekcionizmem, autoritářstvím, a /jak naznačoval citát/ sklonem k přehánění nebo extremismu. Pacient je štvanou i štvoucí osobností.
         V lékařově ordinaci mají však skoro všichni jedno společné - každé Arsenicum se velmi bojí o zdraví. To je zcela výjimečný rys. Jeho tělesné zdraví, nebo jeho nedostatek, je zdrojem nekonečného a stravujícího zájmu. K nemoci přistupuje s přemrštěnou hrůzou, / zveličuje např. když má po ránu pytlíky pod očima/, propadá panice při obtížích, kterým by jiní nevěnovali pozornost /"Doktore, musíte udělat něco s tím suchým svěděním na vnitřní straně prsteníčku mé pravé ruky!"/ a samozřejmě je přesvědčen, že má každou nemoc, o které se dočte. Je ironií, že skrytý hypochondrizmus v něm probudí homeopat prosbou, aby pečlivě sledoval své obtíže. Ačkoliv je přesvědčen, že žádný lék ani žádný lékař mu nepomohou - někdy to jde tak daleko, že " ztrácí víru ve svůj život " /Hahnemann/, musí se Arsenicum stále na někoho obracet. Proto cestuje od jednoho lékaře k druhému, zkouší jednu léčebnou metodu za druhou, a stále touží po ujištění, že jeho nemoc je závažná a zároveň, že se dá vyléčit. "Klinika holistické medicíny", kde může s ospravedlněním zaměstnávat naráz šest doktorů, je pro Arsenicum pravým rájem.! Ačkoliv doufá, že se všichni shodnou na jeho diagnóze, s oblibou každému z nich vykládá, co mu jeho kolega řekl nebo neřekl : "Můj internista říká, že mám zvětšená játra ... ale chiropraktik si myslí, že potíže vznikají kvůli strukturální poruše zádových obratlů ... a odborník na výživu zjistil, že mi chybí ... Ale nikdo z nich nedovedl vysvětlit, proč se v noci tolik potím.... " Aby si vyléčil běžný zánět dutin, ochotně podstupuje nepohodlí a výdaje a jede stovky nebo tisíce kilometrů za vyhlášeným specialistou, který jeho problémům "rozumí nejlépe". Pacient, který se prohrabe sněžnou vánicí, který překoná uragán nebo stávku dopraváků proto, aby přišel na sjednanou schůzku s lékařem, je Arsenicum. Když je v sázce zdraví, není pro ně žádná překážka dost velka. Přestože nenávidí nemoc, prostě zbožňuje lékaře. A jak vychutnává homeopatický rozhovor! K homeopatii jej přitahují nejen výsledky, ale i příležitost dopodrobna rozebrat vlastní příznaky. Mladý nebo starý, jakmile začne vypočítávat své obtíže, oči se mu rozzáří, když mluví o své "hladině energie", "stupni zdraví nebo nemoci" či o "optimální kondici". Když se svěřuje se svými náhledy na zdraví a medicínu, podobá se koni, který když ucítí známou dráhu pod kopyty se zahryzne do udidla a nezadržitelně cválá do cíle. Vzrušeně vám začne vykládat o nové knize, ve které úžasně všímavý lékař, který "mu odhalil mnoho důležitých problémů, o nichž vůbec nevěděl, že je má, dokud si nepřečetl onu knihu. Jaký obdivuhodný odborník to musí být!" Někdy si Arsenicum ve své nemoci skutečně libuje. Je oddán své nespavosti, astmatu nebo nervové chorobě a nemá v úmyslu se jich zbavit. Dobře mu totiž slouží - múže o nich donekonečna vykládat a přitahovat k sobě pozornost nebo prosazovat své úmysly. Allen popisuje pacientku, která se rozzlobila, dokonce začala zuřit, když "se mluvilo o jejím uzdravení, které sama považovala za nemožné". Zábavný případ ze současné praxe byl muž středních let, který přišel k homeopatovi proto, že se nemohl zbavit amébové dyzentérie (druh infekčního průjmu), kterou dostal v tropech a který ještě mezi dveřmi ordinace řekl : "Jsem neurotik. Jsem neurotik ve vztahu ke svému zdraví a vím o tom. Myslím, že bych vám to měl raději říci, abyste věděl, s kým máte tu čest." Proto a také pro tělesné obtíže dostal Arsenicum a za dva týdny se vrátil podstatně zlepšen. Když však lékař vyslovil své potěšení, pacient jej pokáral :"Moc se neradujte. Moje sny - mimochodem, dovedu je bez obtíží interpretovat - mi jasně říkají, že je ještě moc co řešit a že mé problémy potrvají ještě dlouho, vím to." Někdy se zdá, jako by potřeboval nějakou záhadnou nemoc, pomocí které by se dostával do hloubi svého nitra. Arsenicum také fascinují zdravotní problémy druhých, a sympatizuje s nimi, toto téma zabírá značnou část jeho konverzace. Pamatuje si detaily o zdravotním stavu druhých, dlouho poté, co zapomněl na člověka samotného : "Ach ano, vy jste ten, co po vypití pomerančového džusu desetkrát kýchne a pak jej svědí v uších - už si na vás vzpomínám!" Když po nějakém čase potká přítele, který byl nemocný, vyzvídá často více o nemoci než o příteli samém. "Co se stalo s tou bolestí v krku? Chceš říci, že jen tak, sama od sebe zmizela? Bez jakékoliv léčby?", ptá se, skoro otráveně. Nebo když slyší, jak dítě pláče hlady nebo zlostí, projektuje do něj své vlastní úzkosti a řekne :"Poslouchejte, jak ten chudáček naříká! Určitě je nemocný, ubožáček. Co se mu asi stalo?" Ale jakmile slyší o něčí nemoci, hned se obává, že by jej mohlo postihnout něco podobného, a spěchá k odborníkovi na vyšetření. Stejně tak tahá žena všechny své příbuzné k jakémukoliv lékaři, k ke kterému zrovna sama dochází, pak dohlíží, zda všichni dodržují jeho instrukce a užívají léky, jak mají nařízeno. Když ne, rozčílí se a je přesvědčena, že onemocní /Borland/. Je šílená kvůli sebemenšímu onemocnění svého dítěte, dokonce sama pocitˇuje jeho obtíže a trápí se, aby se jemu ulevilo. Ale za nic na světě by jej nepřipravila o možnost být vyšetřen specialistou a podstoupit nějakou zajímavou léčbu. Se stejnou neústupností posílá k vyšetření své přátele. Ti si pak na homeopatické klinice někdy připadají trochu šokováni, když ještě před měsícem slovo homeopatie ani neznali. Vědí pouze, že jim někdo vnucuje cosi nového. Když lékař pátrá, proč takový člověk přišel, uslyší odpovědˇ : "Nevím to jistě, ale má přítelkyně mne přesvědčila, abych zkusila homeopatii, a proto jsem tady.!" Takto je mnoho nových pacientů přinuceno vyzkoušet nové léčebné metody /především z řad žen / nadšených Arseniček, jejichž spění k lepšímu zdraví vleče za sebou i další. Ve vážnějším pojetí vede úzkost Arsenica z nemoci k trvalému strachu. Když je oslabený, projevuje se u něj zvláštní šílenství. Jeho strach místo toho aby ustoupil, se s návštěvou každého odborníka ještě stupňuje, sám sebe přivede k "nesnesitelné úzkosti"/Hahnemann/ a vlastní zdravotní stav jej natolik zneklidňuje, že při pouhém pomyšlení na svou nervozitu propadá panice. "Zničující strach ze smrti" /Boger/ nejenže jej v noci budí a nutí jej vyskočit z postele, ale i ve dne jej pronásleduje.

Omluvte nedokončení, stránku tvořím, pokračování bude brzy :-))

Na úvodní stránku